Kronika z roku 2013
2024 2023 2022 2021 2020 2019 2018 2017 2016 2015 2014 2013Datum | Novinka | |
---|---|---|
|
21. 12. | Vánoční vycházka je již tradičně poslední akcí v roce. Letos jsme opět jeli do Světic. Tentokrát jsme se přeci jen sešli ve větším počtu než vloni. I počasí nám přálo, i když nebylo moc zimní. Prošli jsme vesnicí a v lese u hájovny nám Zlatý Vlas a Elik připravili vánoční test Jak se slaví vánoce ve světě a pak ještě vánoční hru po zprávách pro celé rodiny. Potom jsme obešli hájovnu a v lese ozdobili jeden pěkný smrček pro zvířátka. Zazpívali jsme si koledy a za svitu svíček a lucerniček jsme se vrátili zpět do Světic. Na nádraží jsme si popřáli hezká vánoce a Zlatý Vlas s rodinou a Vitamín s rodiči se s námi rozloučili. Ostatní pak odjeli vlakem zpět do Prahy. |
|
07. 12. | Letošní akademii jsme uspořádali sami bez Stopařů. Kačka zajistila sál na Pankráci. Došlo k nedorozumění, kde se sál vlastně nachází, protože byl o pár set metrů dále, než jsme napsali na web. Nakonec ale všichni úspěšně dorazili a mohli jsme začít. Každá část oddílu si připravila své vystoupení a všem se náramné povedlo. Rodičům jsme promítli také video z Ježkovky a ukázali nový web. Tentokrát jsme přidali i přestávku, během které se podávalo občerstvení - koláče, káva a čaj. Během Akademie proběhla soutěž o nejkrásnější perníček a s přehledem vyhrál krásný znak Rysa. Pak už zbývalo jen uklidit a předat sál. |
|
23. 11. | V tomto zamračeném listopadovém dni jsme se vydali vlakem směrem na Dobříš. Ve vlaku jsme se intenzivně věnovali stezkám. Vystoupili jsme v Bojově a vydali se po silnici sněrem k Bojovskému potoku. Po asi tři čtvrtě kilometru jsme odbočili na lesní cestu a udělali si přestávku. Po nástupu a pokřikách jsme si dali svačinu a pak jsme pokračováli. Zastavili jsme se jen o pár set metrů dále nad tratí. Rysové a Koťata nacvičovali na besidku a Myšky si hrály. Pak jsme si společne zahráli Lochnesky. Naše další cesta vedla lesem plným spadaného listí. Na lesní cestě kousek před Korábkou jsme potkali pár cykystů a dva koně. U Korábky jsme si dali oběd. Po něm mladší Rysové zkoušeli rozdělat ohen, zatímco starší Rysové připravovali pro mladší cestu přes jeskyni, jejímž projitím se měli konečně stát plnoprávnými Rysy. Ostatní si zatím hráli hry. Po Rysech pak prošla jeskyní i všechna Koťata a Myšky, ačkoliv jsme původně předpokládali, že se podívají jen na kraj a pak to obejdou. Ale trvaly na tom. Po cestě, která vede pod jeskyní, jsme došli až k vlakové zastávce Klínec. Pod ní jsme si udělali další zastávku. Rysové nacvičovali divadlo na besídku a ostatní se bavili různými hrami. To nám vydrželo až do času odjezdu vlaku. Na vlakové zastávce jsme se ještě společně vyfotili. Stihli jsme to jen taktak, protože vlak už vjížděl do stanice. Na Vršovickém nádraží jsme se rozloučili pokřiky., |
|
09. 11. | Sýkorky Všichni jsme se sešli v Holešovicích na nádraží až na Kačku, protože ona jediná byla na správném místě srazu, ale nakonec jsme se našli a mohly vyrazi k autobusu. Už nás opustil i poslední zbytek rodičů a my mohly nasedat. V polovině cesty si k Piškotovi přisedl takový zvláštní pán, který se všem pokoušel vnutit velikonoční vajíčka, ale naštěstí se o to Kačka postarala a uražený pán si vystoupil. Na Mělníce se k nám přidal i Smajl s Besinou a už jsme byli kompletní. V Liběchově jsme si vystoupili a já s Liškou jsme našly rozcestník a chopily se mapy. Kousek od zastávky jsme zahájili výpravu sýkorčím pokřikem a mohli pokračovat. Šli jsme kolem čističek vody, kousek po silnici a pak už začalo mírné stoupání. Dorazili jsme k naší první zastávce-Klácelce a tam jsme si všichni dali svačinu a pokoušela jsem se ostatním oznámit něco o dílech Václava Levého, ale nikdo mě moc neposlouchal, tak jsem toho nechala a mohli jsme pokračovat v cestě. Sešli jsme si kopeček, který jsme si vystoupali a hned nato jsme zace stoupali, teď už na Čertovy hlavy. Po cetě do kopce si každý stěžoval, ale nahoře se všicni "vyblbli" při skákání po Čertových hlavách. Šli jsme hezkou cestičkou lesem, a když jsme se objevili na rovné ploše tak přišel čas na Křečkovu hru-balonkovanou. Všichni byli nadšení a už jsme zase byli na cestě, pokračovali jsme k Harfenici, kde jsme si dali oběd, prohlédli a mladší holky běhali po skalách. Trochu jsme byli v časovém presu, tak jsme museli přidat a pokračovat k hadovi. Tam jsme si prohlédli hada vytesaného do skály a na Křečkův popud jsme se všichni museli podívat na louži ve tvaru srdce. U jeskyně Murdoch jsme si zahráli oblíbenou trojnožku a taky jsme se vyfotili u sedmi chlebů. A už jsme zase museli přidat do kroku, protože cesta byla ještě dlouhá a my měli v plánu stihnout ještě kopec Špičák. Naštěstí jsme tam dorazili, stačlili jsme si od "pana profesora" vyslechnout složení půdy a po louce jsme už šli na autobus. Svižným krokem jsme po silnici konečně našli zastávku, zakončila jsem vypravu pokřikem a všichni si uplně zmožený sedli a dojídali poslední zbytek jídla co měli. No a V Holešovicích na nádraží jsme se rozešli a byli rádi, že jsme rádi. |
|
09. 11. | Koťata Na první letošní družinovou výpravu se Koťata sešla na Hlavním nádraží. Chvíli to vypadalo na soukromou výpravu, protože dorazila jen Kopřiva a Magi. Naštěstí jsme potom na nástupišti potkali Bonbona a když jsme jeli společně se Svištěma vlakem do Mníšku pod Brdy, přistoupila ještě Bodlák s Bobem a Padákem. Na nádraží se Svišti odpojili a my jsme se vydali na druhou stranu. Po krátké chůzi jsme zastavili na louce a učili se házet ufem. Pak jsme šli dál a v lese jsme hledali "kešku", kterou jsme po chvilce našli. Rovnou jsme se tam dali svačinu. Pokračovali jsme dál v cestě a na další louce zastavili. Tam jsme hráli hru, při které jsme měli zavázané oči a snažili se projít čtverec a vrátit se zpět přesně na začátek. Kousek odtud byl areál léčebny, který jsme obešli a cestou jsme viděli krávy a kozla. Došli jsme dovnitř do areálu a tam našli důkladně schovanou kešku v okapové rouře. Také jsme se poblíž naobědvali v malém altánku. Po obědě jsme sešli z velkého kopce a přešli potok po spadlém stromu. Za ním na louce jsme zahlédli srnky a zajíce. Pokračovali jsme dál po louce, až jsme došli do Nové Vsi pod Pleší. Tam už nám naproti přijeli ve žlutém trabantu páni, kteří s ním projeli celou Afriku a Jižní Ameriku. Do auta naskládali všechna Koťata i se Čmelákem a kousek je svezli. Pak jsme si trabanta pořádně prohlédli - zevnitř i zvenku, i pod kapotu jsme nakoukli. Potom nám přinesli půlku dortu ve tvaru trabanta, na který jsme se s chutí vrhli. Nakonec jsme se přesunili do garáže, kde byla spousta dalších trabantů. Ty jsme si prohlédli a vydali se pomalu na nádraží. Tam jsme hledali ještě jednu kešku, tu jsme ale nakonec nenašli. Protože nám zbyl chvíli čas, tak jsme si zahráli vedle na louce Pane, pojďte si hrát, a Cukr, káva, limonáda. Pak už nám přijel vlak, do kterého o zastávku dál nastoupili i Svišti. |
|
26. 10. | Letošní podzimní prázdniny trávíme v základně Senečák na kraji Plzně u Boleveckých rybníků. Sešli jsme se na hlavním nádraží a vlakem dojeli do Plzně na hlavní nádraží. Tam jsme přestoupili na další vlak a ten náz dovezl do Plzně Bolevce. Na základnu to je pěšky asi kilometr, který nám v nádherném babím létě utekl jako nic. Čmelák se Zlatým Vlasem převzali základnu a pak už jsme se mohli ubytovat. Potom Koťata sportovala a Rysové si povídali o významných osobnostech a pak si také šli zaběhat. Po svačině se Rysové věnovali stezkám a Koťata dále sportovala. Po večeři jsme si zahráli hru se svíčkami - první etapu podzimkové etapovky, a ještě jsme si v jedné z kluboven zazpívali. Koťata pak šla spát a Rysové si ještě chvíli zpívali a povídali.
V neděli po rozcvičce a snídani začala další etapa. Bylo potřeba připravit výzdobu na večerní rej strašidel. Každá družina vyrobila krásný řetěz se strašidelnými motivy, že nešlo roshodnout, který je hezčí. Po svačině přišel čas na nacvičování programu na besídku, ale z toho nic neprozradíme, protože to bude překvapení.Po obědě jsme si venku protáhli kostru. Celý oddíl se zapojil do hry s míčem a třemi trojnožkami v kruhu, které mělo útočící družstvo porazit. A pak už následovala další etapa, tentokrát dlabání dýní. I to se mimořádně povedlo, jak se můžete přesvědčit na fotografiích. Po svačině jsme ještě s Bodlákem vyráběli lampiónky na večer. Po sprchování jsme si dali výbornou rybičkovou pomazánku a pak už jsme se začali chystat na večerní strašidlácký bál. Za chvíli byl dům plný čarodějnic, bílých paní, upírů, bezhlavých rytířů a dalších strašidel. Na terase jsme zapálili lampiónky, za vydělané peníze jsme si koupili vstupenky a to už z baru duněla hudba DJ Čmeláka. Čarodějnice kontrolovala vstupenky a upířice pak tanečníky uváděla do sálu. A tam to tedy jelo. Šero, u stropu disko koule, dunivá hudba a strašidla v divokém reji. Žádná dýza, ale nefalšovaný čarodějnický bál. Divoké veselí bylo přerušenou pouze chvilkou na občerstvení, ke kterému se podávali umrlcovy prsty, čersvé muchomůrky a spusta dalších dobrot, zapíjelo se to krví z neviňátek. Jedním z vrcholů večera byla i známá hra na vláček. To byl dům naplněn tmou, divnými skřeky a výkřiky hrůzy zavražděných. Takovou pařbu oddíl ještě nezažil, a kdo nebyl, může jen litovat. Pak už se čas nachýlil a bylo třeba vyrazit do hajan. Jen Rysové si ještě zahráli městečko Palermo. Večer byl skutečně vyčerpávající, a tak všichni chrupali až do budíčku v půl osmé, ačoliv den před tím byli skoro všichni vzhůru o hodinu dříve. Po snídani a rozcvičce jsme se sbalili na výlet a vyrazili jsme směrem na rozhlednu Krkavec. Cesta nás vedla příjemným slunečným dnem přes smíšené a borové lesy, kolem rybníků a kolomazné pece. U ní Elík vyhlásila hru na slovní mafii, při které se oběť zabíjí určeným slovem. Při další zastávce jsme si zahráli rybičky a dali jsme si svačinu. U rozhledny na Krkavci jsme našli kůru, a tak jsme vyřezávali lodičky. Po obědě se část naší výpravy vydala na rozhlednu. Výhled byl opravdu nádherný. Před odchodem ještě proběhla další etapa - čarodějnice v mlze, kdy jedna část družiny navigovala druhou, aby našla stromy označené šátky. Na další cestě jsme si ještě zahráli závod ve štafetovém házení šišek. Těsně před městem jsme si udělali společné foto a zazávodili si i s vedoucími ve skákání přes kozu. Pak už jsme došli až na základnu. Tam jsme dojedli svačiny. Zlatý Vlas, Míša, Kačka a Smajl se sbalili, protože museli odjet domů kvůli pracovním a studijním povinostem. Ostatní se pustili do úklidu a Čmelák mezitím připravoval aparaturu na večerní kino. |
|
22. 10. | Vyrazili jsme v sobotu ráno z vršovického nádraží směr Pikovice. U Bodláka jsme si jen odložili batohy a hned pokračovali na výlet. Naším cílem bylo muzeum v Jílovém u Prahy. Po cestě jsme ještě stihli prolézt starou zlatou štolu. Cestou na zpáteční vlak do Pikovic nás chytla malá sprška, tak jsme se u Bodláka všichni rádi ohřáli. K večeři jsme si na ohni opekli buřty. Večer jsme si promítali staré fotky z oddílových táborů a k tomu snědli dva výborné koláče od Bodláka. Koťata mezi tím vším stihla ještě maškarní diskotékovou soutěž v klouzání na klouzačce z postele. V neděli jsme si ráno zahráli Hrady, ke kterým jsme museli přes vesnici dojít šátkovou mlhou, a lidské běhací Člověče nezlob se. Posvačili jsme dva narozeninové dorty, protože náš oddíl slavil 25. narozeniny, a podívali se na Elíkovu prezentaci oddílové historie. Na výpravě bylo i mnoho pamětníků většiny táborů, takže jsme to měli i s nejzajímavějšíma historkama z daných let. Po obědě a úklidu jsme vyrazili na vlak, při svačinové pauze jsme ještě pobavili nechápající turisty sedící poblíž našich nakreslených Hradů pár dalšími vyrovnanými koly v této hře. Pak už se s námi na nádražíčku rozloučili Padák a Vendy a my jeli vlakem domů. Rysové ještě stihli debatu s vedoucími na nejrůznější závažná témata. |
|
05. 10. | Začátkem října jsme s oddílem vyrazili na dobrovolnou cyklistickou výpravu. Sešli jsme se u metra Roztyly a pod Čmelákovým vedením jsme se vydali přes kraj Krčského lesa směrem k Vltavě. V Modřanech jsme najeli na Barrandovský most a za ním jsme zahnuli proti proudu Vltavy. Napřed jsme jeli okolo Strakonické pod Barrandovskou skálou, pak jsme ale přejeli na druhou stranu silnice a jeli jsme okolo řeky. Velcí se trochu pošťuchovali, až to skončilo menší nehodou, ale nikomu se nic nestalo. U soutoku Vltavy s Berounkou jsme se oddělili od Strakonické a dali jsme si svačinu. Po ní jsme pokračovali po cyklostezce proti proudu Berounky. Kousek od zastávky měl Zlatý Vlas drobnou nehodu. Počkali jsme až si dá kolo do pořádku, Bodlák mu ošetřila odřeniny a jeli jsme dále. U Černošicv jsme se zastavili na oběd. Mezi Černošicemi a Všenory jsme přejeli na druhou stranu Berounku po železničním mostě abychom se po projetí Všenor mohli v Dobřichovicích vrátit zase zpátky na levý břeh. Za mostem jsme si udělali další zastávku. Na té jsme se dohodli, že skončíme v Zadní Třebáni, protože cyklostezka dále do Karlštejna už pokračuje po silnici. V Zadní Třebáni jsme nasedli na vlak a vrátili jsme se zpátky do Prahy. |
|
02. 10. | Na říjnové oddílovce jsme se potkaly s rojem lesních včel, které potřebovaly zazimovat úl na zimu. Povedlo se nám jim pomoct - zodpověděli jsme všechny záludné otázky z okruhů večerníčky, barvy, město a zdraví. Za každou správnou otázku jsme získali jednu část plástve, kterou jsme přilepili ke stromu a tím kousek po kousku zacelili díru, kterou by včelkám do stromu táhlo. Pak jsme celý strom společně dokreslili a vystavili. Aby měly co jíst, nanosili jsme jim ještě nějakou mateří kašičku - PET víčkem jsme přenášeli vodu z misky do hrnečků. Zvítězili jsme všichni - oba hrnečky byly stejně plné, a skoro nic jsme nerozlili. Nakonec jsme si zahráli pár běhacích her. Zpátky v klubovně jsme si nalepili pár novinek do zápisníku, a zjistili, že jen Matýsek si vzpomněl a vytvořil do zápisníku zápis z výpravy. Snad nás příště bude víc. |
|
28. 09. | Část starších Rysů jela tento víkend na Cintru a tak jsme vyrazili bez nich. Sešli jsme se na Budějovické a autobusem dojeli do Kamenice-Olšovic. Tam nám Zlatý Vlas zadal pár úkolů, které jsme měli vyřešit. Našli jsme spojení do Prahy a podobně a vydali jsme se na cestu. Šli jsme podél silnice a zachvíli jsme odbočili k Mlýskému rybníku. Tam jsme se chvíli zastavili a Hop přemluvil Zlatého Vlasa, aby stáhl do mobilu aplikaci na hledání kešek, které jsme potom cestou hledali. Po chvíli jsme se vydali na cestu, ale zdržela nás přepad rybníka, který se stala atrakcí a všichni si po ní něm několikrát přeběhli. V lese nad rybníkem si každy z klacíku udělal střelku a zkoušeli jsme odhadovat, kde je sever. V Ládví jsme museli opět kousek po silnici. Za ním se v lese kus od cesty skrývala první keška. Dala nám trochu práce, protože byla v rokli, kde byl špatný signál a tak se nám keška na mapě pořád stěhovala. Nakonec ji Hop ale našel. Po chvíli jsme došli k rozhledně Ládví pod kopcem Vlková. Rozhledna je vysílač pro mobily, ale je na něm i vyhlídková plošina. Zeshora byl nádherný výhled na okolí, třeba Velké popovice. Pod rozhlednou jsme si dali svačinu a Hop s klukama hledali kešku. Asi byla špatně zaměřená, protože se to nezdařilo. Pod kopcem jsme potom Vitamínovi museli ošetřit koleno, které si narazil při schovávání. Za Babicemi jsme našli krásnou paseku pod lesem na jižním svahu, kde jsme si na sluníčku dali oběd. Po obědě jsme si ještě vyluštili zprávu v morseovce. Další šifru jsme pak luštili na cestě v lese. O kus dál u Gabrhele se nám podařilo ztratit značku a dostali jsme se na slepou cestu u statku. Naštěstí nás hodný pán pustil ztezkou mezi pastvinami a tak jsme se nemuseli celý ten kus vracet. Stejně nás to ale zdrželo a měli už jsme na spěch. A tak těm mladším Hop s Alešem vzali batohy a popoháněli nás kupředu. Pyšelích jsme se pak vydali po modré značce. Čas se ale nachyloval a tak jsme v lese nad Vysokou Lhotou už museli i kousek popoběhnout, abychom stihli vlak. Povedlo se a na vlak jsme ještě chvilku čekali. Ve vlaku nám Zlatý Vlas dal ještě kvíz o svatém Václavovi, ale zopměl v něm i napsané odpovědi, takže nebylo co luštit. Tak jsme si to aspoň přečetli. Ve Vršovicích už na nás čekali rodiče. |
|
14. 09. | Jak je v oddíle zvykem, dali jsme si sraz na výpravu dostatečně dlouho před odjezdem autobusu, pro jistotu. Ale když přijela Míša, jako poslední, dvě minuty po srazu, byli tam všichni! Hurá! Můžeme tak si tak asi dávat srazy s menší časovou rezervou. Počkali jsme si na autobus, který řídil trochu nervózní řidič, byl úplně plný, a ještě měl zpoždění! Ale dojeli jsme v pořádku do Dolních Břežan a stihli všichni vystoupit. Po cestě jsme si zahráli spoustu her – na mrazíka, z nápověd jsme hádali zvířátko výpravy, které jsme skládali při další běhací hře – byla to VODOMĚRKA. Jako první ji uhodl Matýsek. Po obědě v lese jsme si zahráli netradiční pexeso a po cestě jsme hráli blesk – ježci – strom – bomba! Hledali jsme každou další zelenou značku a nenechali se splést rozcestníkem, kde jsme ji po svačince vyměnili za modrou. Pak už to bylo jen kousek do mini ZOO, kde jsme hádali, jaká zvířátka vidíme. Kousek za ZOO jsme si zahráli orchideje, pro které jsme do botanické zahrady museli chodit kolem zvědavých prodavačů v pokladně. U nich jsme platili za vstup a orchideje odpověďmi na jejich otázky a úkoly. „Co roste na buku? Řekni mi tři barvy. Co znamená na semaforu červená? Atd.“ Nás ale těmi otázkami nezaskočili, a vykoupili jsme orchideje úplně všechny! Pak už jsme jen došli na nádraží ve Zbraslavi, kde odrovnaní vedoucí padli na lavičku a už jen pozorovali, jak hrajeme na babu. Ve vlaku jsme se zabavili automatickými dveřmi na záchod, které jako by měli vlastní hlavu. A pak už hurá s rodiči domů. |
|
13. 09. | Tato výprava měl být tradiční podzimní střediskový sraz, ale špatně jsme si se Stopařema domluvili termín, a tak jsme v Dubu byli sami. Předpověď nám sice neslibovala nic dobrého, ale nakonec víkend vyšel hezky a v sobotu nás hřálo sluníčko skoro celý den. Sešli jsme se v páek na Vršovickém nádraží a vlakem dojeli do Znosimi. Odtud jsme šli pěšky až na tábořiště nad Vítovým mlýnem. Než jsme tam došli, byla už skoro tma a tak jsme stavěli stany s baterkama jako každý rok. Zanedlouho za námi ještě dojeli Twigi a Magi, které tam tatínek dovezl autem. Pak už jsme se jen navečeřeli a šli jsme spát.
Ráno jsme po rozcvičce nasbírali dřevo na oheň a uvařili jsme si snídani. Po nástupu a prohlídce měla Majda připravené hry, které nám vydržely až do oběda. Zbytek vedoucích zatím připravoval dřevo na vaření a na večer. Po poledním klidu jsme si zahráli dvě větší hry, které připravil Čmelák. Po nich jsme se umyli a připravili si večeři. Po večeři jsme ještě seděli u ohně, někteří ještě pobíhali po louce s baterkama a pak jsme šli spát. Nedělní ráno jsme opět zahájili rozcvičkou. Po snídani měl pro nás hry tentokrát připravené Zlatý Vlas. Museli jsme ale skončit dříve, abychm si stačili zabalit a uklidit tábořiště. Po obědě jsme dobalili poslední věci a vydali jsme se do Znosimi na vlak, který nás odvezl zpět do Prahy. |
|
11. 09. | Jen co jsme se na začátku vyřádili při domečkové babě, pustili jsme se do dalšího programu. Pomáhali jsme moudré sově od nás z lesa. Rozbily se jí brýle, tak jsme sháněli materiál na výrobu nových. Zazpívali jsme si pár písniček, a protože nám to šlo, zasloužili jsme si tak nůžky. Skládáním papíru jsme si vyrobili tabulku, do které jsme pak kreslili obrázky, které jsme si prohlédli ve stejné tabulce ve vedlejší místnosti. Za to jsme dostali čtvrtky. A pak už jsme se pustili do obkreslování šablony brýlí, vybarvování, a vystřihování. Pracovali jsme pečlivě a dlouho, takže jsme ani nestihli uklidit, a stejně jsme přetáhli skoro o čtvrt hodiny. Brýle se nám ale povedly, sova byla nadšená, a dala nám svůj obrázek, abychom si ho pověsili na mapu lesa, kterou nám nakreslila MŽ a my si ji vystavili v klubovně. |
|
06. 09. | Družina Sýkorek pod vedením Elíka se zúčastnila odloženého pražského kola Svojsíkova závodu a umístili se na sedmém místě ze čtrnácti, což považujeme za hezké umístění. Celé pražské setkání se neslo v duchu hesla "Hoříme pro skauting", jak si můžete přečíst na krásných nášivkách, které jsme si odtamtud přivezli. Na toto téma se představily i všechny družiny, zaběhly závod a nakoupily v provizorní sámošce na tábořišti. Z toho, co ukořistily, pak vařily hodnocenou večeři. Kde hoří, tam musí být hasiči, takže nás přijeli zchladit dobrovolní hasiči z Kytína, a každá družina si vyzkoušela i požární útok a smotávání hadic. A čím byla tahle akce zvláštní? Nejvíc asi tím, že tam bylo 5 vedoucích a 4 Rysí holky! |
|
04. 09. | Dnešní oddílovka byla v historii našeho oddílu úplně první schůzkou Myšek, naší nové družinky předškoláků a prvňáků. Sešlo se nás v klubovně čtrnáct, tři vedoucí a jedenáct dětí. Nezůstalo nás tam ale tolik dlouho. Přečetli jsme si příběh o myškách, které se z malého pelíšku přestěhovaly do většího, z louky do lesa. Na chodbě klubovny jsme pak našli obrázky, buď s myškou, nebo s kotětem. Kdo měl na obrázku kotě, byl už druhák nebo druhačka, a tak přešel ke Koťatům, která si je odvedla do své klubovny, kde dál pokračovali v programu pro světlušky a vlčata. Tak zůstalo jen šest myšek, které si zavázaly oči a vyrazily na dvůr, vyzkoušet si, jak se asi šlo ještě slepým myšičkám po cestičce loukou do lesa. Vedeny napnutým provázkem všechny myšky úspěšně dobloudily přes celý dvůr, tak jsme se vrátily do klubovny. Nalezené obrázky s myškami jsme si vybarvili, nalepili na kolíček, a pověsili v klubovně. Pak jsme si procvičili plíce, aby nám to jako myškám dobře pištělo – zahráli jsme si foukaný fotbálek. Pingpongový míček se po stole míhal jako blesk a padal gól za gólem. Pak přišla na řadu hra na medvěda, abychom si připomněli, že v noci není radno potloukat se po lese, když tam žijí zvířátka větší než my, a navíc v noci hladová! Schůzku jsme zakončili novým pokřikem myšek. |
|
14. 06. | Poslední výprava před táborem nás zavedla na faru do Slivic. Výpravu vedla Míša a připravila ji na motivaci Harryho Pottera. Vlakem jsme dojeli do Milína pak došli asi dva kilometry pěšky do Slivic. Tam jsme se ubytovali ve vedlejší budově, kam jsme si z fary museli nanosit slamníky. Hned potom nás kouzelný klobouk rozdělil do kolejí a mohlo se začít. Při první hře musela každá kolej obejít stanoviště na zahradě fary a plnit tam různé úkoly. Před obědem jsme ještě stačili dojít pro dřevo na večerní oheň. Po obědě vyrazily všechny koleje do lesa udělat si košťata na famfrpál, který se odehrál po svačině. Pak byl čas na přípravu programu k ohni a na večeři, kterou jsme si dali na trávě před ubytovnou. Večer jsme strávili o ohně.
V neděli po rozcvičce a snídani pokračoval program luštěním šifry a poté koleje obcházeli stanoviště, na kterých plnily různě obtížné úkoly. Potom už jsme se museli sbalit a uklidit ubytovnu. Po obědě si ještě Koťata a někteří Rysové zkusili postavit stan a pak už jsme vyrazili do Milína na vlak, který nás zavezl do Prahy. Na nádraží nám ještě zbylo trochu času a tak jsme si ještě zahráli jednu hru. |
|
24. 05. | I letos jsme před táborem vyrazili na brigádu do Horosedel. V pátek v podvečer jsme se sešli před klubovnou a autama vyrazili směr Horosedly. Tam už na nás čekali Soukupovi. Protože bylo docela chladno, ubytovali jsme Koťata u Kytliců v pokojích u Honzy a Kuby.
Ráno jsme ještě nedosnídali a už tu byl Peťa a chystali jsme se do práce. V kempu zustalo pár tatínků a řezali dřevo na cirkulárce. Na valníku jsme odjeli na louku pod Čistou horou a tam štípali a nakládali na valník dřevo z pokácených stromů a pálili jsme větve. Trochu jsme se urousali, protože tráva byla vysoká. V poledne jsme si zajeli na gulášek p. Krejzové a zase zpátky do práce na tu samou louku. Když jsme vše dočistili, vrátili jsme se do kempu, kde jsme ještě dřevo složili na hromady. Pak už jsme se šli osprchovat, což byl ale problém, protože bylo málo teplé vody a tak jsme museli čekat, až se ohřeje. Večer jsme pak poseděli u ohně, povídali a tak. V neděli ráno jsme ještě dodělávali dřevo na louce pod táborem u bývalé umývárky. Protože tam nebylo dost práce pro všechny, vyrazil Zlatý Vlas s částí Rysů rozebrat jídelnu, aby nám to pak na přípravce odsýpalo rychleji. Před polednem jsme se sešli všichni v kempu, naobědvali jsme se, zabalili a vyrazili zpátky do Prahy. |
|
03. 05. | VYHRÁLI JSME
První květnový víkend jsme strávili na obvodním setkání, jehož ústředním bodem byl Svojsíkův závod pro skautky a skauty. Ale popořádku. Sešli jsme se v pátek vpodvečer na hlavním nádraží a společně s ostatními skauty z Prahy 10 jsme dojeli do Březnice. Tam jsme chvíli počkali, než přijely autobusy, které nás odvezly na základnu Děd. Skauti a skautky dojeli jen do Rožmitálu pod Třemšínem, kde jim začínala první část závodu. Měli se odtamtud dostat podle mapy na základnu. Kvůli chybě organizátorů hry ale došlo k tomu, že naše družřna čekala jinde než měla. Část cesty ušli, ale kvůli velkému zdržení pro ně Bodlák dojela autem do Voltýže. Koťata a vedoucí se mezitím ubytovali a navečeřeli a Koťata šla spát. Ráno byl budíček sice v sedm, ale už od půl šesté začaly některé světlušky a vlčata z vedlejšího oddílu brebentit, takže to se spaním už nebyla žádná sláva. Po snídani byl společný nástup. Po něm pak vlčata a světlušky odešli do lesa stavět domečky, skauti a skautky začali další část závodu. Postupně se vystřídali na třech stanovištích, kde si zakreslovali do mapy trasu závodu, vařili vajíčka a na půdě hájovny hráli hru. Oběd byl udělaný formou balíčků, které jsme dostali u snídaně. Po obědě začala pro skauty a skautky hlávní část závodu. Měli navšívit deset stanovišť v okolí základny a splnit na nich zadané úkoly. Závod skončil v půl šesté a zakrátko začala večeře. Po ní měli vlčata a světlušky táborový oheň. V osm hodin je vystřídali skauti a skautky, které zaujal svým vyprávěním o odboji proti německým okupantům na Brdech vedoucí skautů z Rožmitálu pod Třemšínem Tesák. V neděli byl budíček až o půl osmé, nicméně nedospavci opět brebentili už od půl sedmé. Po snídani jsme si sbalili a pak byla společná lesní hra. Po návratu ze hry se uskutečnil závěrečný nástup s vyhlášením výsledků závodů a soutěží. Naše závodní družina Sýkorek posílená o Toma suveréně vyhrála v dívčí kategorii a celkově se umístila čtvrtá a postupuje tedy do pražského kola Svojsíkova závodu. Po nástupu jsme ještě stihli společnou fotku a pak už přišel na řadu oběd. Po něm jsme dobalili naádobí a poslední věci a nastoupili do autobusů, které nás odvezli do Březnice. Tam se nám podařil husarský kousek. Jako jediný oddíl jsme během asi osmi minut stačili vystoupit z autobusů, vytahat batohy z nákladového prostoru, koupit jízdenky a přesunout se na nástupiště a chytit osobní vlak do Zdic, s nímž jsme ani nepočítali. Ostatní museli počkaty na přimý rychlík do Prahy, který byl ale pěkně nacpaný. My jsme cestou obvolali rodiče a do Prahy dorazili o půl hodiny dříve. Co na tom, že z Prahy do Zdic většina z nás stála v uličce, uteklo to celkem rychle. |
|
13. 04. | Dnes jsme zamíříli až do neblízké Plzně. Ve vlaku jsme zabrali tři kupátka, tolik nás dorazilo. Cestu přes Plzeň jsme zvládli za sucha a v Techmanii zahájili prohlídku pořádnou sváčou. Když jsme naskládali všechny naše věci do šatny, už nás volali na show o zvuku, kde jsme zjistili, že není tak těžké podívat se skrz díru ve vlastní dlani a zahrát si Ovčáci-čtveráci na plastové trubky. Pak už se všichni po skupinkách rozprchli po obří hale, kde si mohli vyzkoušet všechny exponáty, a kdo občas tápal, mohl se obrátit na někoho z ochotných zaměstnanců, kteří si hlavně s Koťaty zahráli v klidnějším koutku i kdejakou společenskou hru. Nejobsazenější byl asi X-box, kde si převážně kluci vyzkoušeli všechny možné sporty a pořádně se u toho zapotili. Ve tři jsme kupodivu našli všechna Koťata - Rysové se našli sami - a vyrazili na cestu zpět. Dvakrát nás přepadl jarní deštík, takže jsme do vlaku lezli trošku zmáčení, ale plní dojmů. Mezi oblíbené exponáty se zařadil letištní rentgen, X-box, show s "bombou" z tekutého dusíku a mnoho dalších. Ale ani tentokrát celodenní běhání nepřipravilo děti o veškerou energii, takže ve vlaku stihli obsadit nejen kupátka, ale i celou chodbičku před nimi. Nakonec přeci jen někteří usnuli a ostatní přestali pobíhat a jen živě diskutovali, co bylo nejlepší, a že už se blíží tábor :) |
|
23. 03. | Na první jarní výpravu jsme již tradičně vyrazili na rozhlednu Děd u Berouna. Vždy zde hráváme kuličky, ale tentokrát byla výprava spíš zimní a tak jsme s sebou kuličky ani nebrali. Vlakem jsme dojeli do Berouna a po modré značce jsme se vydali směrem k Dědu. Prošli jsme městem a u kostela na úbočí kopce jsme si udělali první zastávku se svačinou. Ještě než jsme se vydali na další cestu jsme si zahráli hru na housenky. Pak jsme kousek popošli k vysílači a tam si Rysové trochu pohráli s mapou a buzolou a Koťata mezitím hrála uzel. Potomu už jsme zase pokračovali dál. Pod rozhlednou si Rysové dali etapu do Etapové hry Hobit. Kotata mezitím došla až k rozhledně. Po obědě jsme zi zabojovali o rozhlednu. Jednou vbyhráli obránci, jednou dobyvatelé, ale o to ani tolik nešlo, hlavně že jsme si užili bitvu. Zpátky do Berouna jsme se vraceli po červené značce. Cesta byla skoro pořád z kopce a tak nám rychle ubíhala, jen to trochu klouzalo kvůli ledu a sněhu. Před okrajem Berouna jsme si jeětě zahráoi hru a rysové měli další etapu, tentokrát boj se zlobry. Před nádražím už se mnohá Koťata tvářila unaveně, ale ve vlaku zase ožila. Rysové si ještě ve vlaku vyluštili šifru.
|
|
01. 03. | První letošní vícedenní výprava v letošním roce nás zavedla do Heřmanova Městce, do DDM Ježkovka. Sešli jsme se na hlavním nádraží a vlakem jsme odjeli do Přelouče. Tam jsme přestoupili na další vlak. Při čekání jsme se trochu proběhli po nástupišti.Po vystoupení z vlaku jsme museli projít celý Heřmanův Městec. Není ale velký, takže za chvíli jsme byli u Ježkovky. Cestou jsme ale procházeli park, kde bylo bláto a tma a tak jsme museli vytáhnout baterky. Po příchodu jsme se ubytovali a dali jsme si večeři. Večer jsme ještě zpívali a pří tom si Koťata a část Rysů prošli stezku odvahy. V sobotu ráno si Vlas, Majda a Čmelák přivstali a vyrazili na nákup. O Koťatech raději ani nemluvě, ta řádila už asi od půl sedmé. Po návratu zásobovačů jsme udělali snídani. Po ní se Rysové vypravili na výlet na rozhlednu Barboka. Prošli jsme opět celý Heřmanův Městec a vydali se po červené značce na severozápad. Napřed jsme šli po silnici, pak jsme z ní ale odbočili. Ve vesnici jsme se zastavili u kapličky, kde jsme si dali svačinu a několik her. Pak už jsme došli až k rozhledně, ta je ale bohužel celou zimu zavřená. Naštestí je okolo ní hezký areál s prolézačkami, lavičkami a fit stezkou. Tak se tam Rysové dosytosti vyřádili. Také jsme si dali oběd. Po něm jsme se vypravili dále po červené. Zastavili jsme se u zajímavé skály, dříve tam býval lom. Pak jsme ještě kousek popošli a zahráli jsme si oblíbený triangl. Na tomto místě jsme se rozhodli, že dále už nepůjdeme a vydali jsme se na zpáteční cestu. Opět jsme se na chvíli zastavili u kapličky a pak už jsme došli až do Ježkovky. Tam Koťata zrovna odpočívala po opožděném obědě, protože se vrátila z kratší procházky kde zvládla pochytat veškeré piráty silnic a několikrát zneškodnit bombu. A ač byla po návratu unavená po jídle je to velice rychle přešlo. Dali jsme si trochu polévky, kterou uvařila. Potom jsme také chvíli odpočívali a společně vyrazili na zahradu okolo Ježkovky. Rysové zkoušeli přehazovanou a basket, ale za moc to nestálo, protože hřiště bylo zasněžené. Koťata mezitím prolézala pavučinu. Pak jsme si ještě chvíli společně házeli míčem. Za soumraku jsme se vrátili dovnitř, kde už Majda začala připravovat večeři. Rysové ještě řešili Einsteinovu hádanku. Po večeři se ještě hrála společná hra a po ní se Koťata uložila ke spánku. Asi byla dost utahaná, prožože usnula skoro hned. Rysové ještě chvíli zpívali. V neděli byl budíček opět v osm. Koťata tentokrát vydržela až asi do půl osmé. Po snídani jsme začali balit a uklízet. Rysové zkušeli hledat informace na internetu a pak šli všichni ven na 24 hodin v Le Mans (tedy spíš 24 minut). Všichni se pěkně vyběhali a tak se vyhládlí vrhli na bramborové šišky se srouhankou, že se po nich jen zaprášilo. Po obědě jsme doklidili ubytovnu, uklidili kuchyň a postupně odešli ven. V půl třetí přijela p. správcová. Vlas s ní vše vyřídil a ostatní vyrazili napřed na nádraží. Motoráček nás opět odvezl do Přelouče. Tam jsme přestoupli na rychlík, který byl ale tentokrát pěkně nacpaný a tak většina z nás stála v chodbičce, jen část Koťat seděla. Na hlavním nádraží už na nás čekali rodiče. |
|
12. 01. | První výprava v roce 2013 nás zavedla do okolí Berouna. Rysové i Koťata se sešli na hlavním nádraží a společně jsme dojeli do Srbska. Odtud Koťata vyrazila podél řeky, zatímco Rysové se vydali po turistické značce směrem na Svatý Ján pod skálou. Ze Srbska jsme vyšli po žluté značce a první zastávku jsme si udělali u Kubrychtovi boudy. Po svačině jsme začali stoupat kaňonem potoka okolo Bubovických vodopádů. Cestou jsme potkávali celkem dost turistů. Na oběd jsme se zastavili v listnatém lese. Po obědě připravila Malá Želva hru na přenášení marshmallowů. Po obědě jsme přešli potok a začali stoupat do prudkého kopce, abychom prošli sedlem a zase začali klesat ke Svatému Jánu. Na rozcestí Propadlé vody jsme si dali krátkou zastávku. Ve Svatém Jánu jsme se vyfotili s bývalým klášterem a zase nás čekalo škrábání do prudkého kopce. Nahoře nás čekal hezký altánek u Dubu na Herinkách. Malá Želva tam našla kešku a zahráli jsme si trojnožku. Pak už to bylo pořád jen z kopce až do Berouna. Cestou pro nás Malá Želva připravila hru na vymýšlení slov na dané písmeno. Hra se protáhla a dohráli jsme jí až ve vlaku. Na nástupišti v Berouně už na nás čekala Koťata a společně jmse se vrátili do Prahy. |