Kronika z roku 2016

	Datum	Novinka
	10. 12.	Na svoji poslední výpravu v tomto roce se Rysové vydali do Svatého Jána pod skálou. Sešli jsme se na Smíchovském nádraží a vlakem dojeli do Vráže u Berouna. Hned na nádraží jsme zahájili výpravu pokřikem a vydali se po turistické značce směrem ke Svatému Jánu. Chvíli nám trvalo, než jsme se dostali ven z obce. Pak naše cesta vedla skrz opadaný listnatý les, ale zakrátko se pěšina začala svažovat k silnici na kraji Svatého Jána. U bývalého kláštera jsme si dali naší první zastávku. Posilnili jsme se, protože nás čekal výstup na vyhlídku, která se vypíná na vysoké skále přímo nad klášterem. Na kraji obce jsme objevili hezký plácek, jako stvoření na lidské pexeso. Pak už jsme pokračovali až na vrchol. Nahoru jsme vylezli pěkně udýchaní, ale ten rozhled stál za to, i díky krásnému slunečnému počasí. Po chvíli chůze od vyhlídky jsme narazili na starou železnici v bývalém lomu. Není původní, je součástí budovaného skanzenu. Majdu napadlo, že bychom si na těch kolejích mohli udělat fotku. Oběd jsme si dali o dalších pár set metrů dál, kde byly i lavičky a výstavka kamenů ze zdejšího okolí. Bez dalších přestávek jsme pak došli ke Kubrichtově boudě. Vodopády nad ní byly zamrzlé a po kamenech okolo nich to pěkně klouzalo. Za Kubrichtovou boudou jsme si udělali poslední zastávku, na které jsme si zahráli evoluci. Na nádraží jsme byli trochu s předstihem, a tak jsme ještě poseděli na lavičkách u řeky. Na hlavním nádraží jsme se pak rozloučili opět pokřikem.
	26. 11.	Letošní akademie se konala v hostivařské sokolovně. Tradičně jsme se sešli po ránu v klubovně a ještě docvičovali vystoupení a připravovali další věci na akademii. Rysové připravovali občerstvení. Tentokrát tam byl i Mamut, který se Zlatým Vlasem instalovali nové topení. Po obědě jsme se sbalili i se všemi kostýmy a pomůckami a tramvají odjeli do Hostivaře. Naše vystoupení bylo tentokrát kratší, po něm ale následovaly workshopy, které si připravili Rysové. K tomu si rodiče mohli i zajít na koláč nebo kávu. Rodiče se pak postupně vytráceli, až před sedmou hodinou zbyl téměř prázdný sál nám nezbylo, než ho uklidit a vyrazit také domů.
	12. 11.	Ač datem ještě podzimní, počasím byla tato výprava už zimní.Rysivé se sešli na hlavním nádraží a vlakem jsme dojeli do Kamenného Přívozu. V Petrově k nám přistoupil Padák s Bobem. Prošli jsme Kamenný přívoz a na pěšině nad řekou u jezu jsme si dali první zastávku na svačinu a zahájili jsme výpravu pokřikem. Padák si skutálel batoh ze svahu, naštěstí se mu ale zachytil a nespadl až do řeky. Cestou jsme se střídavě předcházeli se skupinkou turistů. U Minaříků v Pikovicích jsme chtěli být v poledne a tak jsme museli pokračovat dál. Na rozcestí pod Třebsínem jsme se sešli s Malinou, která ráno ještě stihla odehrát zápas v basketu. Na Raisově vyhlídce nás Malininá mamka vyfotila a rozloučila se s námi. My jsme pak už bez zastávky došli až do Pikovic. Tam už nás čekal Mamut a bodláčí psy. Dali jsme si oběd a pustili se do vyrábění přáníček na akademii. Pak už se ale přiblížil čas odjezdu vlaku, tak jsme se museli pobalit. Rozloučili jsme se s Mamutem a Padák s Bobem nás ještě doprovodili na vlak. Část dětí vystoupila ve Vršovicích, takže na hlavní nádraží nás dojelo už opravdu jen pár.
	26. 10.	Sešli jsme se na hlavním nádraží. Vlakem jsme dojeli do Veselí nad Lužnicí, kde jsme přestoupili na další vlak, který nás odvezl do Jindřichova Hradce. Dál už jsme museli pěšky až do Horního Žďáru k Rukavičkům na chatu. Dali jsme si oběd. Po obědě jsme si zahráli stříhanou, po svačině pak měla každá družina svůj program - zdravovědu, přírodu a rukodělky. Po večeři jsme si pak společně zazpívali a hráli jsme deskové hry. Ve čtvrtek po snídani jsme si trochu zasportovali. Nejdříve jsme házeli házecími talíři, které družstvo dohází talíř dříve do cíle. Potom kluci hráli fotbal a holky si jen tak kopali míčem. Po svačině byl program opět pod družinách jako ve středu, jen jsme si prohodili programy. Družinový program pokračoval i po obědě. Po odpolední svačině se pak nováčci zabývali historií a raádci a podrádci se učili, jak družině vysvětlit pravidla hry. Po večeři jsme vymýšleli program na akademii a před spaním nám ještě Liška pověděla pár zajímavostí o rádcovském kurzu Filia. Během toho programu dorazil také Zlatý Vlas s Martinou. V pátek ráno jsme se po snídani připravili na výlet. Počasí nám přálo, ranní mlhou se prodíralo sluníčko, a než jsme došli do Horní Pěny k zooparku, mělo už navch. Byli jsme tam moc brzo a tak nás mezitím Kačka seznámila s návštěvním řádem. V deset hodin nám otevřela naše průvodkyně Lucka a začala nám povídat o místních zvířatech. Začali jsme u lam, ale viděli jsme i pumu a rysa, sice kanadského, ale rysa. K oslům nás dokonce naše průvodkyně pustila do ohrady. V pavilonu s teplomilnými zvířaty byl pekelný smrad, ale vlezli tam skoro všichni a odměnou jim bal například kojící surikata. Před zooparkem jsme se naobědvali a vydali se dále. Prošli jsme Horní Pěnou a na hrázi rybníka si zahráli trojnožku a stříhanou, na pláži pak pár dalších her a udělali jsme společné si foto. Pak už jsme se vraceli. V chalupě jsme byli celkem brzo a tak jsme před večeří měli ještě volno. Po večeři jsme hlasovali o tom, na který filme se podíváme. Vyhrál to film Rrrrrr. Na první část sobotního dopoledne si pro nás Zlatý Vlas připravil hru, při které se z každé družiny stala rodina a snažila se ušetřit na své plány. Po svačině pak každá družina pokračovala svým programem. Sýkorky se věnovaly přírodě, veverky vyráběly přáníčka, Svišti vařili a Káňata se věnovali zdravovědě. Po obědě jsme hrabali a odváželi listí okolo chalupy jako nájem za půjčení chalupy. Po svačině jsme se pak pokoušeli rozdělat oheň, a kdo měl, tak zkoušel pouštět draka. Na večer pak byl připraven asi nejzajímavější program podzimek. Byl věnovaný Helen Kellerové, ženě, která v roce a půl po obrně oslepla a ohluchla. Přesto se na učila mluvit, dokonce několika světovými jazyky, a vystudovala vysokou školu. Neděle byl poslední den. Od rána jsme se věnovali balení a uklízení chalupy. A protože zbyl čas, tak jsme ještě všichni mohli i zajít do herny. Po obědě jsme dobalili a rozloučili jsme se s Bodláky, Zlatým Vlasem, Martinou, Piškotem, Vitamínem, Kačkou a Honzou, kteří jeli auty, a vydali se do Jindřichova Hradce na vlak, který nás odvezl zpět do Prahy.
	23. 09.	Na druhou podzimní výpravu vyrazili Rysové pod vedením Matouše na Brdy. Vlakem jsme dojeli do Hořovic a došli asi pět kilometrů k vesnici Felbabka, kde jsme si v lese našli místo na táboření a postavili si plachtičky. O hodinu později za námi ještě dorazili stránčičtí a Bodláci a o chvíli později ještě Kaččin Honza. Protože byla tma a neměli jsme ani oheň, uložili jsme se brzo ke spánku, jen někteří ještě docela dlouho kecali. Kluci ráno vstávali celkem brzy a zacvičili si a pak začali připravovat oheň. Když vstali i ostatní, udělali jsme si čaj, nasnídali se, sbalili a vydali se na cestu. Ve Felbabce jsme si u jedněch hodných lidí nabrali vodu a vydali se dál. Na louce nad vesnicí jsme si udělali svačinu. Přešli jsme Ostrý vrch a sestoupili dolu k Litávce.Přešli jsme říčku i železniční trať a na jedné hezké loučce jsme si udělali oběd. Další cesta už byla docela do kopce, protože jsme začali šplhat na Plešivec, a tak jsme si občas udělali kratší zastávku na vydechnutí. Na rozcestí pod vrcholem Plešivce jsme Malině museli zalepit puchýře na nohách. Kousek od vrcholu byla hezká vyhlídka, na které jsme se zastavili a s mapou jsme se pokusili zorientovat v krajině. U samotného vrcholu už jsme se nezastavovali a začali jsme sestupovat zpět do údolí. Prošli jsme Rejkovice a chtěli se ubytovat někde poblíž rybníka. Tamní les byl ale neobyvatelný, a tak jsme si našli místo o kus dál na druhé straně silnice. Než se setmělo, stačili jsme ještě postavit plachtičky a uvařit večeři. Zlatý Vlas se ještě došel vykoupat do rybníka, ostatní postupně začali zalézat do spacáků. Zlatý Vlas ještě chvíli hrál na kytaru a pak už bylo ticho až do rána. Ráno jsme posbírali zbytky vody, abychom mohli umýt aspoň jeden kotlík a uvařit společný čaj na snídani. |Sbalili jsme se a zlikvidovali ohniště a vydali se na cestu. Opět jsme procházeli Felbabkou, kde jsme si u jiného domu nabrali vodu. Po lesní cestě jsme prošli do Podluh a pokračovali po modré značce. Poblíž rozcestí se zelenou jsme se zastavili na svačinu. Oběd jsme si dali až těsně před Hořovicemi na hezké louce s výhledem na protější kopce.U nádraží jsme se pak rozloučili s Bodlákama a nastoupili do vlaku, ve kterém už jela Koťata z Plzně, jenže o nás nevěděla a zjistila to až v Praze.
	09. 09.	Střediskový sraz je již tradičně první výprava po prázdninách. Sešli jsme se na hlavním nádraží, v Benešově se k nám přidali stránčičtí. Tentokrát nám to vyšlo, že jsme jeli asi o hodinu dříve, takže jsme na cestu měli ještě dost světla. První zastávku jsme si udělali na pití v Polné u kapličky, druhou pak na večeři v polích za vesnicí, kde jsme zahájili akci pokřiky. Pak už jsme došli až na střediskovou louku. U auta jsme ještě pobrali nějaké věci, které přivezli Kačka a Čmelák. Postavili jsme si stany, zabydleli jsme se a starší ještě chvíli poseděli u ohně. V sobotu jsme po snídani zahájili den společným nástupem a pokřiky. Ája si pak svolala oba oddíly a vysvětlila pravidla boje o střediskovou vlajku. Jeho dopolední část spočívala v obcházení stanovišť a plnění úkolů, za které skupinky dostávaly písmena tajného hesla. Roveři se pustili do budování odtokové roury z okapu střechy jídelny a vydrželi u toho celý den. Po obědě jsme pokračovali luštěním hlavolamů – kdo nevyluštil, přišel o některého člena do závěrečného boje. Pak už jsme měli vše potřebné na závěrečný boj o poklad. Ten spočíval v přenášení čočky ve lžících. Kdo si vybojoval čas navíc, měl výhodu. Po skončení jsme se vydali připravovat slavnostní oheň a vedoucí si zatím udělali střediskovou radu. Pak už nastal čas na večeři a po ní slavnostní oheň, který zapálili čtyři vedoucí. U něj jsme se dozvěděli též výsledky boje. Vlajku pro náš oddíl na letošní rok získala skupinka vedená Kopřivou. Na nedělní dopoledne byla připravena brigáda. Bylo potřeba vysbírat klacky z louky, odmontovat pumpu, zrušit most, dodělat spálené dřevo a další věci. Před obědem jsme si ještě sbalili věci a doklidili louku. Roveři mezitím dokončili okap. Před odchodem na vlak jsme si ještě udělali závěrečný nástup a vydali se na cestu.<\p>
	10. 06.	V letošním roce jsme se rozhodli jet Sázavu ze Zlenic do Pikovic. Hlavním důvod byl, aby za námi mohli dojet ti, kteří byli na závodech vlčat a světlušek. Sešli jsme se ve Vršovicích a vlakem dojeli do Zlenic. V Čerčanech se k nám přidal Zlatý Vlas, Martina a Piškot. Do kempu to bylo kousek a tak jsme se ubytovali a dali si večeři. Někteří si dali i něco v restauraci. Pak jsme rozbalili kytary a až do tmy hráli a zpívali. Bohužel bez ohně, protože všechna ohniště byla obsazená. Ráno jsme si během balení napřed vyzvedli barely, po dobalení pak i lodě a zbytek výbavy. Mezitím přijel Král, který nám uvařil čaj. Naložili jsme věci do auta a vydali se konečně na řeku. Vody nebylo moc, ale dalo se jet. Hned první jez ve Čtyřkolech se dal sjet na rozdíl od většiny dalších. Před jezem v Čerčanech jsme dojeli jednu z větších skupin, se kterými jsme se pak předjížděli celý den. Jez v Městečku jsme přetahali a jeli dál až do Nespek. Tam jsme nad jezem zakotvili a vydali se do restaurace na oběd. Dík Honzovi Matějíčkovi a Míše s Martinem, kteří nám ohlídali lodě. Pak už jsme jeli bez přestávky až do Týnce nad Sázavou. Jez před Týncem se dal sjet po hezké vodácké skluzavce. Kemp už byl docela plný. Zabrali jsme jedno z posledních větších míst až skoro na konci kempu. Král přijel chvíli po nás. Postavili jsme si stany, Král vytáhl guláš. Nedlouho po tom přijel i Čmelák s Arou a Bobem a autem také celá Hercíkovic rodina. Večer jsme strávil povídáním a hraním na kytaru. Ráno si Čmelák půjčil objednaný kajak a Hercíkovi dvě další kanoe a vydali jsme se na cestu, která začínala přetahováním týneckého jezu, pod kterým byla spousta kamenů. V neděli nás čekalo o poznání méně oleje a více peřejí a kamenů a jezů. Ten další byl hned vzápětí a pak další dva. A pak pár rozbořených, až ke Kamenému Přívozu, kde jsme se stavili na polévku. Shodli jsme se, že to na vlak ve tři stejně nemůžeme stihnout. Pod restaurací byl hned rozbořený jez, který jsme napůl sjeli a napůl stáhli, protože v něm byla spousta kamenů. A pak to začalo. Až skoro k Žampachu samá mělčina a kamení, takže jsme pořád dřeli a přetahovali. Od Žampachu už to ale docela pěkně jelo a nakonec jsme byli v Pikovicích ještě před před třetí. Jen ten dojezd nám příroda trochu zpestřila. Napřed začalo tak nevině pokapávat, pak to ale tam nahoře spustili naplno a lilo jak z konve. Když jsme dojeli, přestalo, ale jen na chvíli, abychom se zabalili a vrátili lodě. Král nám mezitím ohřál párky, ale ty už jsme si dávali pod střechou umýváren v kempu. Čáp s dětmi a Gůrovi si pospíšili a odjeli vlakem ve čtvrt na čtyři, Minaříkovi odešli domů a my ostatní jsme se vydali na další vlak.
	08. 05.	První výprava pod stan byla na tradiční Krty. Obvykle využijeme jedno z květnových voln připojených k víkendu, letos se nám to nepoštěstilo, tak jsme alespoň rozdělili odjezdy, abychom s většinou dorazili na louku brzy a za světla. Tatínek Viki a Žvejky nám dovezl co se nevešlo do batohů, a první skupina stihla postavit skoro všechny stany, než ta druhá dorazila. Došli jsme i na dřevo, aby bylo ráno na čem vařit, a Myšky šly spát, Koťata a Rysové si ještě šli jedni po druhých popovídat na poradní skálu. V sobotu ráno Rysové trénovali mapy, Koťata frisbee a Myšky balení do velkých batohů. K obědu jsme si po družinkách uvařili brambory na loupačku. Po poledním klidu jsme si užili tradiční Lynxiádu ve skupinkách namíchaných napříč oddílem. Po svačině následovala příprava večerního slavnostního ohně a vaření čočkovky k večeři. Na oheň se k nám připojila jedna z bývalých vedoucích, Krtek. U slavnostního ohně složily kotěcí slib Mandarinka a Viki, a skautský Kopřiva a Vitamín. V neděli ráno jsme si pochutnali na tvarohu s ovocem a piškoty, sbalili, složili stany, pokřtili se přezdívkama, udělali společné fotky, a vyrazili na vlak. Měli jsme místenky na rychlík, tak jsme si ve druhém vlaku pohodlně sedli, vytáhli kytary a zpívali.
	24. 04.	O víkendu zahrnujícím svátek Sv. Jiří, patrona skautů, jsme se zúčastnili obvodního setkání se ZVaS - závodem vlčat a světlušek - s tématem Indiánů, v Měsíčním údolí u Vlašimi. Rysové si užili program s ostatními skauty a skautkami, zahájený pátečními indiánskými tanci u ohně, sobotní velkou hrou a nedělní ještě větší hrou pro všechny dětské účastníky setkání. Koťata a Myšky zahájily víkend sobotním ranním nástupem a následným závodem. Po družinkách s doprovodem prošli les, a na osmi stanovištích prokazovali znalosti a dovednosti, které si za léta v oddíle osvojili. Před závodem a po něm si mohli vyzkoušet několik doprovodných programů v tábořišti. Myšky se na odpoledne vydaly do lesa užít si vlastní program, Modráci a Zelňačky čekal rozstřel o místa - měli stejně bodů jako jiná družinka v jejich kategorii, a tak o vítězství stříleli z luku. Na slavnostím nástupu si družinky přebraly diplomy a ceny. V holčičí kategorii obsadily Myšky trojúhelníčky osmé místo, Červy páté a Zelňačky třetí, v klučičí Myšky kolečka páté místo a Modráci druhé. V celkovém pořadí z osmnácti družin byli Modráci třetí, Zelňačky páté, Červy osmé, trojúhelníčky desátí a kolečka jedenáctí, což jsou krásné výkony. Gratulujeme! V sobotu večer jsme si i za lehkého deště zazpívali u ohně a šli spát. V neděli ráno se všechny děti rozdělily do devíti barevných družin - indiánských kmenů, a vyrazili stavět vlastní vesnice ze surovin získaných v okolí. Hra se trochu protáhla, tak byl oběd i balení ve spěchu. Vlak jsme ale stihli a do Prahy dorazili jen s malým zpožděním, které s tím naším nemělo nic společného.
	09. 04.	Po několika změnách v místě, kam Myšky vyrazí, jsme zvolili Čimické údolí - málo lidí, hodně luk. Sraz jsme měli s celým oddílem na Hlavním nádraží, a protože jsme všichni dorazili včas, stihli jsme vyrazit metrem, které nás dovezlo na dřívější autobus, než s jakým jsme počítali. Vystoupili jsme v Čimicích a výpravu zahájili v aleji mezi poli. Představili jsme si dřevorubce, který nás celý den provázel, a po sbírání prvních úlovků - kuliček, jsme se museli klidit na stromy před hladovým medvědem. Cestu alejí i kolem lesa jsme prokládali běháním, sbíráním, svačením a hraním. Na louce jsme zjistili, že i nerozkvetlá příroda má spoustu barev, tak jsme si je posbírali na paletky. V lese u křižovatky jsme si postavili domeček v lese a druhý v bahně na cestě, a zahráli si kostkovanou běhanou s občasným skákáním po jedné. Sešli jsme do Drahaňského údolí, a téměř skrz potok jsme došli až do Dolních Chaber. U Míši a Čmeláka na zahradě jsme si dali svačinu, lezli na strom a do psí boudy, hráli si s Nessinkou a Ňufem a stavěli dráhu pro tenisáky. Před nástupem do autobusu jsme ještě stihli houpačky a klouzačky, a pak už jen usnout v metru.
	09. 04.	Na první jarní družinovku jsme se vydali tradičně na Děd. Z hlavního nádraží jsme jeli rovnou do Berouna a pak už jsme se vydali po svých. První polovinu výpravy jsme se trochu zapotili. Rozhledna Děd stojí na kopci, tak jsme si ho museli vyšlápnout. Ten výhled však stál za to. My, Koťata, jsme vyrazila jinou cestou než Rysové. První zastávku jsme měli u kostela, kde byla také svačina. Než jsme opět vyrazili, zahráli jsme si kuličky. Další zastávka byla až u rozhledny na oběd. Než jsme dojedli, dorazili i Rysové a společně jsme si zahráli bitvu o Děd s papírovými míčky. Pak jsme se opět rozloučili a šli každý svou cestou. Skoro celý den jsme s Koťaty hráli, kdo najde první turistickou značku. Nikdo dodnes netušil, že je v lese tolik značek... Během odpoledne jsme měli ještě jednu zastávku, kde jsme pozorovali kvetoucí květiny. Pak už jsme se blížili spěšným krokem k nádraží a posledních pár metrů jsme museli i trochu popoběhnout. Ale vlak jsme stihli a včas a v pořádku se dostali zpět k rodičům na hlavní nádraží.
	09. 04.	Děd je naše tradiční výprava na začátek jara. Nemohla chybět ani letos. S Koťaty jsme se sešli na hlavním nádraží a dojeli do Berouna. Od tamtud jsme se vydali každý po vlastní cestě. My jsme po červené značce došli na severní okraj města, kde jsme si u potoka dali přestávku na svačinu. Odtud jsme pokračovali po naučné stezce na Brdatku, kde jsme si dali další zastávku a zahráli si trojnožku. Pod kopcem jsme se na opět napojili na červenou značku a po ní začali stoupat do kopce směrem k Dědu. Tam jsme dorazili dříve než Koťata a tak jsme si dali oběd. Samozřejmě, že nikdo neodolal vylézt si na rozhlednu. Když se naobědvala i Koťata, rozdělili jsme se do dvou týmů a svedli tradiční bitvu o rozhlednu. Tentokrát se oběma týmům podařilo rozhlednu dobít. Potom jsme se opět rozdělili a my se vydali po hřebeni zpět k Berounu. Na vyhlídce pod vysílačem jsme si udělali poslední přestávku. Pak už jsme došli až na nádraží, kde jsme se opět setkali s Koťaty a společně dojeli do Prahy.
	21. 03.	Poprvé v tomto roce jsme s Rysy vyrazili na vícedenní výpravu do budovy, společně s celým oddílem. Tentokrát se jednalo o klášter v Zásmukách. A jak se tak dá od Kláštera očekávat, byl prostorný, starý a velmi studený. Když jsme v pátek dorazili na místo, mnohým z nás se ani nechtělo věřit že je to opravdu náš víkendový domov. Nejdřív jsme se na to museli najíst, ale pak už jsme se vrhli do zabydlování a hlavně do zatápění v několika málo kamnech. Cesta a zima nás tak zmohla, že jsme zalezli do teplých spacáků a nevylezli jsme až do rána. V ráno jsme zahájili náš soukromý Svojsíkův závod. Ten se koná každé dva roky pro celý obvod (Prahu deset) a družiny skautů a skautek putují po stanovištích kde plní nejrůznější úkoly, které prověřují jejich schopnosti, dovednosti a podporují spolupráci v družině. My jsme tedy trénovali na příští rok. Po svačině jsme závod přerušili a dali si hodinku práce pro klášter. Je u nich zvykem že každý kdo ho navštíví, ho zanechá v lepším stavu než když přijel. Pak jsme opět v závodu pokračovali a přerušil ho až oběd. Po obědě jsme se vydali hrát Smajlovu hru, která nám měla zprostředkovat dobu kdy byl skauting zakázaný komunisty. Večer jsme si zadebatovali a zahráli vytouženou mašinku, pro kterou byl obrovský temný prostor kláštera jako stvořený. V neděli jsme doplnili všechna stanoviště, která nám zbývala. Po obědě jsme ještě uklidili (někteří se nechali slyšet že takhle uklizeno tady ještě neměli :D) a vydali se na cestu domů.
	20. 03.	První březnová výprava byla zároveň i první vícedenka v novém roce. Vyrazili jsme celý oddíl do Zásmuk. Sešli jsme se na Hlavním nádraží a jeli vlakem přes Kolín do Bečvár. Tam jsme už za šera vystoupili, zahájili výpravu společným nástupem, a ve třech vlnách vyrazili přes Sobočice do Zásmuk. Tam nás přivítal tmavý a studený bývalý klášter, který prochází rekonstrukcí. Zatímco Myšky si užívaly velký tmavý prostor, kde se dalo běham dokolečka ve dvou patrech, podařilo se nám zatopit ve třech místnostech, kde následně i většina oddílu spala. Navečeřet, umýt, a pohádku, to byl plán pro Myšky, ale usnuly ještě před koncem. Vedoucí se sešli na plánování nejen akcí na podzim v jídelně. V sobotu ráno jsme si pochutnali na vánočkách a kakau v podání Rysů, a vydali se na zahradu zkusit si opičí dráhu jako jednotlivci i dvojice. Po svačině jsme se chystali nosit s Koťaty větve na spálení, ale než jsme coby služba uklidili kuchyni, nic nám tam nezbylo. Pustili jsme se tak do dalších běhacích a skákacích her, které jsme prokládali informacemi o oddílu a vedoucích. Po výborném obědovém rizotu, které si většina Myšek přidala, nás čekala hra společná pro celý oddíl. Ocitli jsme se někde kolem roku 1948 a vyzkoušeli jsme si život českých skautských oddílů v té době. Po propracované hře v lese bylo dost času si o zážitcích popovídat. Myšky, nadšené ze tmy a baterek, dobu před večeří vyplnily létáním po zahradě, a zpíváním. Den jsme zakončili večerkou a nástupem, na kterém dostal Filip svou přezdívku Žolík. V neděli ráno odjela Barbucha, což všechny Myšky překvapilo, ač se s ní večer loučily. Hned po snídani Myšky vyrazily znovu do lesa, tentokrát povědět si něco o zvířatech a stromech a jejich užitku pro svět. Markétka a Matouš dostali své Myščí šátky, se kterými se hrdě vraceli zpět do kláštera, kam se většina Myšek s nadšením proplazila pod bránou. Pak nás čekalo sbalit si batůžky, uklidit, naobědvat se a vyrazit na vlak. Po cestě jsme si ještě zaběhali a zaházeli a před příjezdem vlaku jsme se stihli vyfotit. V prvním vlaku byly ještě Myšky plné elánu a her, po přestupu v Kolíně začaly ve vlaku plném dalších skautských oddílů usínat v sedě i ve stoje, a vystupování v Praze tak přišlo akorát včas.
	20. 02.	Na druhou únorovou družinovku se Myšky vydaly jen kousek za Prahu - do Říčan. Sraz jsme měli na hlavním nádraží, kousek jsme popojeli vlakem, a pak už jsme se vydali po svých. Nejprve nás čekala cesta městem do kopce a pak už jsme se dostali do lesa. Hned na kraji u rybníka jsme si zahráli první hru a dali svačinu. Pak jsme objevili na kopci vedle cesty vyhlídku, na kterou jsme samozřejmě museli vylézt. Podél potoka Rokytka jsme pokračovali dál. Cesta byla však pro většinu nudná, proto museli chodit vedle skrz les. Na oběd jsme zastavili na malém paloučku pod skálou, kde jsme si také postavili domečky pro zvířátka a lesní skřítky. Následující cesta byla poněkud bahnitá, ale i to jsme zvládli a také si zahráli několik dalších her. Když jsme se vyhrabali na lesní asfaltku, začalo trochu poprchávat. To už se ale blížil i konec výpravy. Zanedlouho jsme se ocitli zase ve městě a ťapali na nádraží. Tam jsme si dali svačinu, a tak nám rychle uteklo čekání na vlak.
	06. 02.	Na první únorovou družinovku jsme s Rysy vyrazili do Ameriky. Samozřejmě jsme nepluli přes oceán, ale navštívili jsme krásné lomy na Karlštejnsku. Sešli jsme se ráno na Hlaváku i se zbytkem oddílu, ale pak už jsme pokračovali každý po své ose. Vystoupili jsme v Karlštejně spolu se spoustou turistů a obávali se že to tak bude vypadat celou cestu. Naštěstí jsme ve vesnici uhli z hlavního tahu na hrad a vydali se směr rozcestí u Dubu Sedmi bratří. Tam jsme zastavili, dali jsme si svačinu a zaházeli si s frisbee. Potom jsme pokračovali po žluté k lomu Malá Amerika. Tam jsme si u krásného výhledu na zatopený lom dali oběd. Když se objevila velká skupina lidí, rozhodli jsme se radši vyrazit a cestou jsme si zahráli i pár her. Třeba lidské pexeso, které připravila Liška, nebo naší oblíbenou trojnožku. Další cíle naší cesty byly lomy Kanada, Mexiko a Velká Amerika. U každého lomu jsme se pokochali výhledem a sem tam cvakli nějakou tu selfie, jak ostatně můžete vidět v galerii ;). Od Velké Ameriky jsme to stočili na vesničku Mořina odkud jsme pak pokračovali po modré, směr Karlštejn. Na nádraží jsme měli dost času a tak si většina rysů zpříjemnila čekání horkou čokoládou.
	23. 01.	Zimní přechod Brd bývá skoro vždy opravdu zimní - skoro vždy je na hřebenech aspoň trochu sněhu a trochu mrzne. Letos bylo obojího dostatek. Jeli jsme společně Koťata a Rysové. Vlak jel kvůli výluce z Vršovic. Tedy jel, dal si hodně na čas a z Prahy jsme vyjížděli s tři čtvrtě hodinovým zpožděním a cestou jsme ho ještě trochu natáhli. Cestou parádně chumelilo. Vystoupli jsme v Mníšku pod Brdy a vydali se po cyklostezce do Mníšku. Už nesněžilo, ale cestou pak ještě několikrát začalo. První zastávku jsme si dali na kraji Mníšku. Udělali jsme si společné foto a pustili se do oběda, protože už bylo poledne a všichni měli hlad. Pak už jsme ale měli naspěch, abychom stihli společný nástup. Myšky už na nás čekali na Kytínské louce. Po nástupu jsme měli ještě asi dvacet minut rozchod, abychom stihli vyměnit Brděnky. Rozloučili jsme se s Myškami a vydali se na cestu směrem k Řevnicím. Na hřebeni na rozcestí jsme si udělali další zastávku, protože někteří už zase měli hlad a potřebovali na záchod. Pak už naše cesta vedla jenom z kopce. Zastavili jsme se u vyhlídky u Jezírka, po ní nás čekal prudký sešup do údolí, zakončený klouzačkou na cestu. Poslední zastávku jsme si dali u altánku v údolí. Každá družina do sněhu nakreslila svůj obraz. Drželi jsme se o trochu více, než jsme plánovali a tak už jsme pak měli trochu naspěch. Maličko nás zdržovali oddíly, které šli pomaleji a tak jsme je začali předcházet. Na konci jsme museli trochu popoběhnout, ale vlak jsme stihli. Kupodivu byl celý spodek našeho vagónu prázdný a tak jsme ho obsadili. Na hlavním nádraží jsme se rozloučili pokřiky.
	09. 01.	Na Korábku se vydali Rysové společně s Koťaty. Vystoupili jsme jako tradičně v Bojově a vydali se po silnici. U odbočky jsme se zastavili, udělali si společný nástup a dali si svačinu. Další cesta byla trochu kluzká kvůli zbytkům sněhu a ledu. Zlatý Vlas vyhlásil soutěž v odhadu času. Tu jsme uzavřeli na našem tradičním místě na stráni nad tratí. Pověděli jsme si o tom, jak se obléct do špatného počasí a zahráli si na lochnesky. Na oběd jsme se zastavili před Korábkou. Před ním jsme si ale ještě zahráli hru na poznávání podle hlasu. Po obědě prošli Rysové Korábkou a za nimi pak prošla Koťata, která přecházejí k Rysům, aby je Rysové mohli uvítat mezi sebou. Protože stráň byla kluzká, vrátili se zpět jeskyní a tu si prošla ještě Koťata. Rysové se mezitím vydali již na cestu a zbytek výpravy šli sami. Koťata si za Klíncem udělala přestávku na hru na čarodějnice, obry a trpaslíky a o kus dál pak další ještě další na trojnožku a další hry. Pak už jsme šli až do Měchenic. Cestou jsme předešli Rysy a v aleji u cesty si ještě zahráli hru, při které se Koťata stále musela držet za ruce a alespoň jedno z nich se muselo dotýkat stromu. V Měchenicích na nádraží jsme se setkali s Rysy a společně se vrátili do Prahy.