|
Datum |
Novinka |
|
03. 11. |
Na první podzimní jednodenku vyrazila Koťata spolu s Myškama. Jeli jsme se podívat k hasičům do Příbrami. Cesta vlakem nám rychle ubíhala za doprovodu plněných stezek a stop, Myšky si hezky hrály. K hasičům jsme se prošli parčíkem kolem říčky. Dva páni hasiči nás zapsali do knihy návštěv, ve spojovně jsme si nechali bundy a batůžky, a šli jsme prozkoumávat garáž. Ukázali nám všechna auta, se kterými jezdí k zásahům, vysvětlili, na co je které vybavení, a nechali nás si je potěžkat a někdy i vyzkoušet. Z garáží jsme přešli do polygonu, což je taková hasičská tělocvična. Tam jsme nejdřív vyzkoušeli nekonečný žebřík, prolézání kanálem a 25 kilové závaží, a pak jsme se několikrát prolezli samotný polygon - mřížované dvoupatrové bludiště. Pak už jsme se vrátili do garáží, vylezli si na auto s žebříkem, vyfotili se s hasiči, poděkovali jim, a šli si dát na hřiště oběd. Po cestě zpět jsme ještě stihli střihanou, a na vlak jsme dorazili akorát včas. Ve vagonu jsme byli skoro sami, a ani jsme nemuseli přestupovat. Kdo byl unavený, usnul, ostatní si povídali až do Prahy. |
|
03. 11. |
V listopadu jsme s Rysy vyrazili na výpravu do okolí Prahy. Sešli jsme se s
Koťaty a Myškami a Hlavním nádraží a vláčkem se popovezli do Srbska. Tam
jsme zahájili výpravu a vydali se po modré turistické značce vesnicí. Těsně
před Kubrychtovou boudou jsme si dali zastávku a zahráli si Na Krále. Od
boudy už to bylo na vodopády kousíček, bohužel to byly samé pády a žádná
voda, nicméně i tak to je moc pěkné místo. Posvačili jsme tam a znovu se
vydali na cestu. Před poledním jsme zastavili v pěkném lesíku na červené
abychom potrénovali představení na akademii a naobědvali se. Pak už jsme se
znovu vydali po červené a na rozcestí Propadlé vody jsme narazili na Daňáka
od Stopařů a opět si dali přestávku. Stihli jsme se vyfotit a zahrát pár
her. Odtud náš už čekala jen cesta z kopce, odbočili jsme totiž na zelenou a
po té došli až do Hostimi. Z Hostimi jsme pokračovali po žluté a zastavili
jsme se ještě v lomu, kde bylo vytvořeno hned několik ohnišť. Ideální místo
pro splnění bodu z nováčkovské. Když se čas nachýlil zdolali jsme poslední
kus cesty zpět do Srbska a ve zbývajícím čase do odjezdu vlaku jsme si ještě
jednou stihli procvičit vystoupení na akademii. |
|
30. 09. |
Léto už se přehouplo v podzim, poněvadž jsou ale Rysové zdatní a s lecčím si
poradí, vyrazili o víkendu na takový docela malý puťáček. Jelikož se jednalo
o prodloužený víkend, využili toho a vydali se o kousek dál než jsou zvyklí.
V pátek ráno vyrazili z Hlavního nádraží rychlíkem do Havlíčkova Brodu, tam
přesedli na courák a nechali se dovézt až do Batelova. Tam vystoupili,
zahájili výpravu a ještě pobalili, přebalili a upravili co bylo potřeba.
Vyrazili po žluté a pod Havlovým kopcem přesvědčili Zlatého Vlasa aby si zde
dali oběd. Po obědě je čekalo výživné stoupání, odměnou však byl krásný
výhled při kterém si potrénovali práci s mapou a buzolou. Zahlédli odtamtud
i cíl jejich dnešní cesty a to hrad Roštejn. K tomu došli kolem čtvrté
hodiny a tak stihli i vyhlídku na věži i nádhernou interaktivní výstavu
(Rysové doporučují, hlavně pak Liška s Majdou). Po prohlídce vyrazili hledat
nějaké pěkné místo na přespání. Našli pěknou mítinku na které se daly
postavit stany i rozdělat oheň. Jen co se všichni zabydleli, vybudovalo se
ohniště a Papča si splnila bod z nováčkovské rozdělání ohně, začala se vařit
večeře. Mezitím už padla tma a tak Vlas vytáhl kytaru a kdo ještě měl síly,
zpíval. A protože se západem slunka poněkud přituhlo, všichni si nakonec
ochotně zalezli do spacáků. Ráno se uvařil čaj k snídani, zabalilo se a
vyrazilo na cestu. Sobota měla být volnější se spoustou her a zastávek. Za
zmínku určitě stojí hra Eskymácký souboj o které Vám Rysové jistě rádi
povypráví, která spočívá v tom se jako první z dvojice trefit metrovým
klackem do kroužku z proutku zavěšeného mezi stromy. Při dalších zastávkách
se hráli další a další hry a oběd si Rysové dali na prosluněném rozcestí aby
nasbírali nějaký ten vitamín D před zimou. Na rozcestí Lovu zdar se rozhodlo
o zkrácení trasy ve prospěch kruhu Druidů, který se tak vešel na neděli.
Opět se našlo pěkné místo na přespání a ohniště. Tentokrát se rozdělání ohně
ujal Uzlík a s trochou pomoci se zadařilo a dala se uvařit večeře. Opět se
hrálo a zpívalo do noci a večer si Rysové ještě zpestřili několik hrami u
ohně. Ráno bylo opět ve znamení zimy, teplého čaje a balení. Poté se
vyrazilo po červené do Janštejna. Na kraji lesa s krásným výhledem si každý
připravil krátké představení podzimní přírody, sešly se básničky, úvahy,
obrázky i jednoduché povídání. Z Janštejna přes Horní Dubenky a Jihlávku se
výprava jala zdolat kopec ke kruhu druidů. Ten pohled stál za to. Nahoře se
dal oběd, společné focení a pak už šup zpátky do Jihlávky na vlak a domů... |
|
07. 09. |
Letošní školní rok jsme zahájili v hojném počtu a hned první víkend jsme
vyrazili na Střediskový sraz. Sešli jsme se s Koťaty na Hlavním nádraží v
pátek odpoledne a společně nasedli do vlaku směr Benešov. V Benešově jsme
ale kvůli výluce na trati musli přestoupit na autobus který byl dle
předpokladů plný až k prasknutí. Podařilo se nám nacpat do prvního autobusu
alespoň Koťata aby dorazili na louku pokud možno za světla. Rysové si
počkali na další autobus do kterého se zprvu pohodlně naskládali, následně
ale přišel ještě školní výlet a pár místních a rázem bylo v autobuse stejně
plno jako v tom prvním. Do Vlašimi jsme dorazili už za tmy a tak jsme hned
vyrazili na louku. Na louce jsme se potkali už i s Myškami a Stopaři se
Stodesítkou, dalšími oddíly z našeho střediska a začali jsme stavět stany
abychom měli kde složit hlavu. Za Koťaty se cestou z Vlašimi připojilo koťě
které s námi zůstalo po celý víkend.V sobotu ráno jsme si doběhli v rámci
rozcvičky pro dřevo a vodu abychom měli jak uvařit čaj a posnídali. Poté
jsme byli rozděleni do družin ve kterých jsme bojovali o střediskovou
vlajku. Hned po rozdělení jsme měli hodinu na to abychom si vymysleli scénku
k večernímu ohni ze skautské historie. Kolem desáté už začal samotný boj při
kterém jsme si měřili síly ve skautských dovednostech. Mezi tím co jsme
bojovali, někteří vedoucí připravili hranici a pochodeň na večer. V rámci
boje se k sobotní večeři vařili palačinky. Každá družina si vymyslela s čím
své palačinky naservíruje a odborná porota pak ochutnávala a hodnotila které
jim nejvíce chutnaly. Večer jsme usedli ke slavnostnímu ohni. Trochu se
zpívalo ale hlavně se předváděli scénky které si družinky připravili. V
neděli ráno nás čekala trocha práce na tábořišti a úklidu. Na závěr se
vyhlásili výsledky, boj vyhrála skupinka ve složení Karel, Bob, Králíček,
Kostík, Mauglí a Markétka, vybojovali tak právo střežit střediskovou vlajku
další rok. Zpátky jsme kvůli nalezenému kotěti šli o něco pomaleji a tak
jsme měli příchod jen tak tak. Ale podařilo se nám pro kotě ještě sehnat
přepravku a bezpečně ho tak přepravit až do Prahy kde si teď spokojeně žije
u Matouše na Vinohradech :).
|
|
26. 05. |
Koncem května jsme s Rysy vyrazili do okolí Prahy a to z toho důvodu, že
jsme se chtěli potkat s Koťaty, která jela z Kralup do Prahy na kolech.
Sešli jsme se ráno na Kobylisech, nasedli na autobus a nechali se dovézt na
sídliště Čimice. Odtamtud jsme vyrazili po zelené přes Chabry do Veltěže.
Před Veltěží jsme si dali ve stínu stromu svačinu a pauzu na nabrání sil,
protože ač to nebyla cesta dlouhá ani náročná, slunko pálilo vydatně. Když
jsme si odpočinuli, vdali jsme se opět na cestu. Těsně před Klecany jsme
narazili na nádhernou louku posetou Vlčími máky a tak jsme se jali fotit. Za
nedlouho jsme došli ke Klecanskému háji, kde jsme zase na chvilku vydechli.
Pak jsme pokračovali po naučné stezce, s odbočkou na pyramidu až k místu,
kde jsme se měli setkat s Koťaty. U studánky Alenky, jsme si dali oběd a
zahráli pár her. Koťata dorazila se zpožděním a tak jsme se jen potkali, ale
žádnou hru jsme si zahrát už nestihli. Spěchali jsme totiž na přívoz, který
nám jel přesně ve dvě. Cestou k přívozu jsme ještě zvládli vyběhnout na
vyhlídku. Od přívozu jsme vyrazili po žluté kolem nádraží v Roztokách, která
nás dovedla ke Svojsíkovým sadů. Tam jsme samozřejmě museli dát fotku a taky
krátkou pauzu na osvěžení u místního potůčku. Žlutá nás pak dovedla po
hřebeni až do Suchdola. Tam jsme ještě odbočili na vyhlídku a sešli po
dlouhých schodech dolů na vlak do Sedlce. Odtamtud už hurá do Prahy, kde na
nás už čekala Koťata.
|
|
11. 05. |
Jaro je v plném proudu a tak nastal čas s Rysy vyrazit na putovní víkend.
Sešli jsme se v pátek na Masaryčce, nasedli do vlaku a vydali se na sever.
Vystoupili jsme v Bakově nad Jizerou a vydali se po červené přes Malou Bělou
a Novou Ves do lesů. Jak jsme zašli do lesa, hned jsme se začali poohlížet
po pěkném rovném místě, kde by se dalo přespat. Našli jsme pěkný plácek a
jako první jsme si vybalili večeři a až když se trochu zešeřilo jsme začali
stavět plachtičky. Když jsme byli všichni zabydlení, vytáhl Vlas kytaru a
chvilku jsme ještě zpívali. Ráno jsme si chtěli užít, ale jako na potvoru se
opakovala situace z Cintry a někteří jedinci měli v sedm hodin sbaleno a
popoháněli vedoucí kdy už tedy vyrazíme. No a tak jsme se nasnídali, sbalili
a vyrazili na cestu. Opět jsme se přes lesní pěšiny napojili na červenou, po
které jsme došli ke studánce nad kterou je postavena mohutná kaple svatého
Stapina. Doplnili jsme zásoby vody, posvačili a vydali se znovu na cestu.
Napojili jsme se na zelenou po které jsme došli na rozcestí bílý kříž kde
jste si zase trochu oddechli. Odtud jsme pokračovali ještě dál po zelené až
jsme došli na Bílý kámen. Tam jsme vybalili oběd. Po obědě jsme si zahráli
hru, při které jsme měli poznat ostatní jenom podle rukou se zavázanýma
očima. Úkol to nebyl nejlehčí ale nestihli si to vyzkoušet všichni protože
se začali stahovat mračna. A tak jsme raději všechno zabalili, vytáhli
plátěnky a jen co jsme se rozešli začalo pršet. Chvílemi to byl déšť opravdu
vydatný, naštěstí ale netrval dlouho, než jsme došli na Páterov bylo zase
sucho. Prošli jsme po okraji Bělé pod Bezdězem a na rozcestí nad Dehtochemou
jsme dali svačinu a vydali se po modré do Bítouchova. Tam jsme v místní
hospodě poprosili o doplnění vody a vydali se po zelené do lesů hledat kde
složíme hlavu. Našli jsme pěkné místo v údolíčku nedaleko za vesnicí. Opět
jsme se jali první vařit večeři a následně stavět plachtičky. Večer se
vytáhla kytara a zpívalo se. Ráno jsme vyrazili po zelené do Hrdlořez. Přes
Michalovice a Podlázky jsme se dostali do Mladé Boleslavi na planinu na
Radouči. Tam na nás čekali sysli. Poseděli jsme, naobědvali se a sledovali
kolonii, která se usídlila hned za paneláky. Na fotky pózovali ochotně a
byli přátelští a zvědaví. Kolem druhé jsme se zvedli k odchodu. Prošli jsme
Boleslaví, skrze pěkné centrum až k nádraží. Tam jsme nasedli na Rychlík a
ač jsme měli pár minut zpoždění do Prahy jsme dorazili.
|
|
01. 05. |
O prodlouženém víkendu jsme s Rysy vyrazili na tradiční výpravu na Krty.
Vyrazili jsme v sobotu ráno z Dejvic. Kolem jedenácté jsme dojeli do
vesničky Krty odkud jsme se přes Krtské skály vydali na tábořiště. Jen co
jsme došli se vyhlásil oběd a pak zabydlení pod plachtičkami. Odpoledne jsme
si zahráli Ringo a Frisbee a pak nám Tomík připravil netradiční vlajkovanou
. Večer jsme rozdělali oheň a upekli si špízy v popelu. Potom nám Majda
přečetla úryvek z knížky Jestřábe vypravuj a po jednom jsme se vydávali na
stezku zamyšlení. V neděli ráno jsme den začali softem, při kterém se nám
ale podařila zlomit pálka. Naštěstí už stejně byl čas na vaření oběda.
Uvařili jsme po družinách cizrnové kari s rýží. Po poledním klidu nás Matouš
učil jak správně přivolat záchranku a jak ošetřit ta či ona zranění. Po
svačině jsme si zase hráli a to hříčky důvěry, kdy jsme třeba padali po
zádech do náruče druhých. Zahráli jsme si i oblíbených 10 sekund, které se
zřejmě pasovaly na nejoblíbenější rysí hru. K večeři jsme uvařili skvělý
buřtguláš. Večer byla na programu Poradní skála, na které jsme shrnuli
uplynulý rok a sdělili si, co by se ten další rok mělo udát. Pondělí jsme
začali prozkoumáním okolí. Každý jsme si vyhlédl své místo, které jsme
následně popsali druhému, který ho pak musel najít. Potom jsme poklidili
tábořiště a vyčistili úsek místního potůčku. K obědu jsme uvařili sýrovou
omáčku s těstovinami a dojedli jsme zbytek buřtguláše. Odpoledne jsme
zahájili Lynxiádou, bez které by to také nebyli Krty a pokračovali jsme
přípravou hranice na slavnostní oheň. K večeři jsme si dali brambory na
loupačku a rychle jsem ohniště vyklidili, aby jsme tam mohli postavit
připravenou hranici a slavnostní oheň mohl začít. Zpívalo se a hrály se
různé hry k ohni. Po ukončení slavnostního ohně se konal ještě oheň slibový.
Letos na Krtech složili skautský slib Králíček, Mrkvička a Bonbón. V úterý
jsme zabalili, uklidili a převlékli se do krojů. Následoval tradiční křest u
místního potůčku a vyklizení ohniště. Pak už jsme se rozloučili s Bodlákem,
Bobem a Padákem a vyrazili na cestu. U lomu jsme si ještě dali oběd a pak už
hurá do Prahy. |
|
24. 03. |
V březnu Rysové vyrazili na výpravu do Národní přírodní rezervace Koda.
Vlakem z hlaváku jsme dojeli do Srbska odkud jsme vyrazili po žluté do
parádního kopce. Asi po dvou kilometrech jsme ze žluté odbočili ke Kodským
kaskádám, které rozhodně stáli za vidění. Na rozcestí jsme si zahráli
stříhanou a vyrazili dále po modré. Také jsme tam potkali poprvé Šneka s
Ježkem, kteří vyrazili na podobný výlet. Po cestě jsme také hráli hru
“Předveď mi zvíře” u které jsem se dobře bavili. Po modré jsme pak došli ke
Kodské jeskyni u které jsme si dali skupinovou fotku. Od jeskyně jsme pak
zamířili už po neznačených cestách a na pěkné suché louce jsme si dali oběd
a zahráli jsme si trojnožku. Po obědě se nám po chvíli podařilo znovu
napojit na modrou turistickou značku po které jsme došli až do Tetína. Tam
jsme navštívili zříceninu hradu s krásnými vyhlídkami. Tam jsme potkali
Šneka s Ježkem podruhé a to, když nám mávali z druhé vyhlídky. Z Tetína jsme
pak došli po modré do Berouna kde nás čekal vlak který nás odvezl zpátky do
Prahy.
|
|
04. 03. |
Na letošní první vícedenní výpravu vyrazily Myšky s Koťaty do Nymburka.
V pátek jsme i přes nepřízně vlaků dojeli kam jsme chtěli a pěšky došli do
skautské klubovny. Navečeřeli jsme se, vybalili si, zazpívali pár písniček s
Koťaty a šli spát. Ráno se po vánočce ke snídani jen zaprášilo, a my se
pustili do hry, během které jsme se seznámili se šířením nemocí. Po bohaté
svačině jsme vyrazili ven, hráli jsme vybíjenou, skákali přes lano a trochu
mrzli. Na oběd jsme se vrátili dovnitř, ale už o poledním klidu s námi šili
všichni čerti, a těšili jsme se na velkou hru s Koťaty. Během té jsme se v
parku přenesli do horkého Egypta v době stavění pyramid. Nosili jsme
materiál na stavbu sem a tam, aby bylo vše připravení na příjezd inspektora,
a trnuli jsme, jestli to bude stačit a on stavbu povolí.
Po svačině už jsme zůstali uvnitř, hráli si a střídali se ve vaření večeře.
Večer jsme si dali vlastní zpívání bez Koťat plné písniček na přání. Usnuli
jsme většinou během čtení pohádky.
V neděli jsme ráno navštívili místní muzeum, kde mají nejen něco o slavných
rodácích a historii města, ale i o železnici. A měli jsme ho celé pro sebe.
Paráda. Pak na skok na svačinu dovnitř a zase ven, do parku. Skákali jsme
panáka, hráli střihanou, kreslili křídama. A nemohla chybět oblíbená vybika.
Na oběd zpět a dobalit ty trošíčky, co jsme nezvládli ráno. Uklidit,
obatůžkovat se a dojít na nádraží. Než přijel vlak, snědli jsme svačinu, a
ve vlaku ani moc nezlobili, spíš pospávali. |
|
03. 03. |
S Rysy jsme v březnu navštívili Kutnou Horu. Bylo nás sic jen třináct, ale
moc jsme si to užili. Možná to bylo tím že 13 je pro náš oddíl magické číslo
;). Půjčili jsme si klubovnu vodních skautů Vyder, jejichž klubovna se
nacházela téměř v samém centru Kutné Hory. V pátek, po příjezdu do Hory,
jsme se ještě zastavili v Kauflandu a nakoupili na sobotní snídani. Když
jsme dorazili do klubovny, trochu jsme se zděsili. Byla tam totiž strašná
zima, vyjma jedné klubovny kde čekali ti co nám klubovnu předávali. Naštěstí
se místnosti dostatečně vytopili tak to nebyla žádná tragédie. V sobotu ráno
jsme sestavili jídelníček na celý víkend a sepsali nákup. Nakoupili jsme
zase v Kauflandu a hned jak jsme se vrátili, začali jsme vařit oběd. Trvalo
to sice trošku déle než jsme plánovali, ale odměnou nám byli výborné
boloňské těstoviny. Během vaření oběda jsme si zvládli potrénovat jak
správně zavolat záchranou službu a jak ošetřit některá zrnění. Potom jsme si
ještě vyzkoušeli jak uvést zraněného do stabilizované polohy, nebo jak ho
otočit na záda. Po poledním klidu jsme vyrazili na procházku po centru, bylo
sice mrazivo, ale zato svítilo sluníčko a procházka se vydařila. Večer jsme
vařili curry s rýží a po jídle se hrálo a zpívalo. V neděli jsme měli plné
ruce práce s vařením oběda, protože jsme si vymysleli knedlozelovepřo,
zapojili se všichni a nakonec všem chutnalo. Zbývalo ještě uklidit základnu
a vyrazit na vlak. Trochu jsme se strachovali o včasný návrat, jelikož první
vlak měl zpoždění a nebylo tak jisté jestli stihneme přestup v Kolíně.
Naštěstí vše dobře dopadlo a my dojeli na čas.
|