Kronika z roku 2020

	Datum	Novinka
	11. 09.	Střediskový sraz Tento střediskový sraz nebyl tak úplně střediskový. Stodesítka to vzdala kvůli Covidu už na začátku září, Stopaři v den odjezdu, protože odpadli všichni vedoucí. Tak jsme tedy jeli sami. Sešli jsme se na hlavním nádraží a s přestupem v Benešově jsme dojeli do Znosimi. Roveři jeli hodinu po nás. Společně, Rysové a Koťata jsme se vydali po obvyklé cestě směrem k tábořišti. Na obvyklém místě nad Polánkou jsme si udělali zastávku na večeři a pak jsme se vydali dále. V Hradišti jsme si vyndali baterky a pokračovali v cestě. V lese už bylo dost šero. Na tábořišti byli nějací lidé s autem a dělali si za kuchyní oheň, že si prý přijeli opéct buřty. Hned jak jsme přišli, nasedli do auta a odjeli. Rysové si začali stavět stany, Koťata ale musela počkat na Lišku. Rysové jeden stan uvolnili, aby si mohla jít nejunavenější Koťata lehnout a vzali si pak jeden kotěcí, když přijela Liška se Žebříkem. Poseděli jsme ještě chvíli u ohně a pak jsme šli spát. V půl osmé nás Majda probudila písničkou. Po rozcvičce jsme si dali snídani. Liška s Veverkou odjela na nákup. Veverka odjela domů, protože byla nastydlá, ale místo ní přijela Elík. My ostatní jsme zatím hráli se Zlatým Vlasem a Kubou hry. Majda s rovery mezitím připravili boj o střediskovou vlajku. Když se vrátila Liška, dali jsme si svačinu a byl vyhlášen boj, který jsme prostě nemohli prohrát. Byli jsme rozděleni do pěti skupin a ke každé byli přiděleni dva roveři. Vydali jsme se na cestu životem. Naše cesta začala narozením a vybráním jména. Pak jsme každých sto kroků o něco zestárli, napřed o rok, pak to šlo rychleji, a plnili nějaký úkol. Všechny skupiny se dožily 101 let a tím splnily všechny úkoly. Vrátili jsme se všichni okolo třetí hodiny. Šnek mě smůlu, hned na začátku upadl a udělal si něco s rukou a musel s Liškou do nemocnice. Tam zjistili, že to není nic vážného, ale ruku mu zavázali. Vedoucí během dne připravili slavnostní oheň. Po návratu jsme chvíli hrázeli frisbee a pak jsme si dali svačinu a pak jsme si zahráli Deset vteřin. Roveři si udělali vlastní kolečko. Po večeři, kterou připravili vedoucí, jsme se oblékli do krojů a odebrali jsme se k táborovému ohni. Zpívali jsme na přání, Čmelák nám vyprávěl příběh o chlapci, který se snažil napravit své špatně činy, Zlatý Vlas o historii střediska a s Majdou jsme si zahráli pár pakáren. Vstávali jsme až v osm a rozcvička byla dobrovolná. Po snídani jsme si začali balit. Strany byly hodně mokré od rosy, tak jsme je nechali dosychat. Roveři si zatím dali soft. Po dobalení jsme udělali nějaké drobné práce v táboře, uklidili jsme u kruhu doplnili dřevo do kuchyně a tak. Před odchodem roveři ještě stihli frisbee. Dobalili jsme, rozdělili si jídlo a vydali se na cestu. Udělali jsme si jednu krátkou zastávku a oběd jsme si dali až ve Znosimi u kapličky. Šli jsme sice každá skupina zvlášť, ale cestou jsme se potkávali. Po obědě jsme došli na zastávku a nasedli do vlaku. V osobáku jsme sledovali, který vlak má větší zpoždění, zda stihneme přestup na rychlík. Povedlo se a tak jsme do Prahy dojeli jen si o čtvrt hodiny později. Zapsal: Zlatý Vlas
	26. 07.	Třetí týden tábora v Dubu 17. 7. Zas jeden den, kdy se do budíčku nedělo nic. Po nástupu jsme se shromáždili okolo stožáru a Matouš dronem udělal několik fotek a videí z výšky. Káňata celé dopoledne dělala svůj totem. Svišti byli ve službě a obě dívčí družiny měly hospodářský den. Sýkorky během dopoledne stihly začít pracovat na svém totemu, ve kterém pak pokračovaly celé odpoledne. Veverky napřed s Majdou pekly chleba a po svačině v rámci družení korálkovaly. Svišti se s Matoušem věnovali vědě. Zkusili si sopku, ale nejvíc je zaujalo odpalování rakety z PET lahve. Po svačině pak měli práce v táboře, při kterých například natáhli nový igelit na střechu latrin. Káňata připravovala přílož na oheň a po svačině ještě pokračovala v práci na svém totemu a Luky s Falkem dělali své kuše. Večerní program měl být Let's talk, ale vedoucí si potřebovali popovídat s těmi kteří by měli odejít do roverů a tak Let's talk měli holky jen s Kačkou a kluci si povídali se Šnekem o všem možném. Pršelo, chvíli docela hodně, až přes bušení deště do plachet nebylo slyšet slova. Zbyly jen tři zdravé Sýkorky a tak jim s hlídkami pomohl Zlatý Vlas a Šnek. 18. 7. Ráno bylo lehce zamlžené, vlhké a chladné, prostě vlezlé. Kluci dnes prali. Sýkorky byly celé dopoledne ve službě a Veverky rozebírali rozbité rošty a po svačině vyráběly pochodně na oheň. Kluci byli s hospodářským dnem hotovi dříve a tak si Svišti došli na dřevo na hranici a Káňata dodělávala totem. Během poledního klidu si pro Žebříka přijel táta. Po poledním klidu byla etapa - setkání s Deneris, která si činí nárok na trůn. To se ostatním rodům nelíbili a tak se strhla bitva, do které se zapojili i draci patřící Deneris. Bitva skončila nerozhodně a tak trůn stále není obsazený. Po svačině se Sýkorky pekly s Majdou chleba, Veverky se s Bodlákem zabývali historií skautingu, Svíšti připravovali hranici na večer a Káňata hrála volejbal. Před večeří začalo pršet a vypadalo to, že pršet bude i během večera. Rozhodli jsme se posunout oheň neděli. Nástup byl později, čekali jsme, až přestane pršet. Papouškovi jsme dovolili začít mluvit i jíst v době, kdy měl být nástup. Po nástupu jsme vyhlásili volné aktivity, včetně možnosti zalezení do stanu. Sešla se oddílová rada, aby probrala kandidáty na slib. Během večera začalo zase trochu poprchávat. 19. 7. Ráno bylo mlhavé vlezlé a vlhké. Veverky vařili kaši. Kamna stávkovala. Jakš takš hřála, čoudila všude možně, jen z komína ani čmoudík. Nakonec pomohl Zlatý Vlas. Komín chytil tah a čmoudilo se z něj jak z lokomotivy. V době budíčku se v táboře místo vedoucích objevila parta zmatených stařečků. Chod tábora padl na bedra rádců. Stařečci dělali vylomeniny, například cákali čajem, chtěli to a nechtěli ono, dělali ze sebe letadlo a podobně. Vedoucího dne se ujala Klíště. Snídaně byla opožděná a tak byl napřed nástup, kterému velel Vodnář. Prohlídka byla zrušena, protože jí neměl kdo dělat. Sýkorky dopoledne dodělávaly tašky a pak uklízeli okolo koz na podsady. Veverky byly ve službě, Svišti si při družení zahráli poker a Káňata se napřed zabývala tím, jak bude vypadat jejich družina na podzim a pak kreslili pomocí provázků. Během dopoledne navštívil náš tábor skauti, kteří zde budou tábořit po nás, aby se domluvili na podrobnostech. Před odpolední svačinou nastal čas na softball. Před svačinou se na nás přihnala bouřka a tak jsme museli klidit vše ze sušáků. Po svačině se pro změnu družily Sýkorky a Veverky dodělávaly tašky. Budoucností své družiny se teď zabývali Svišti a Káňata měla připravovat oheň, ale kvůli dešti se to odložilo a dořezávala svůj totem a dodělávala tašky. O osobním volnu si pro Klíště, Amose a Zombíka přijeli rodiče, protože odjíždějí na ozdravný pobyt do Chorvatska. Abychom se před jejich odjezdem mohli ještě vyfotit, udělali jsme napřed nástup a po něm společné focení. Po večeři jsme se připravili na oheň. Ještě se sešla oddílová rada, aby dala svůj souhlas se slibem. U táborového ohně jsme se bavili o tom, jak kdo vnímal dnešní den, kdy tábor vedli rádci. Po skončení slavnostního ohně ještě proběhl slibový oheň, u kterého skládali svůj slib Luky a Šánoj. 20. 7. Dnešní ráno bylo významné tím, že poprvé byla na ostro roztopena Matoušova pec a upečen první chleba. Povedl se, jen ze spodu byl trochu připálený. Sýkorky se po ránu zabývaly svoji budoucností a pak s Matoušem odpalovaly raketu a dělali hady, Veverky celé dopoledne dodělávaly svůj totem, Svišti byli ve službě a Káňata se s Matoušem zabývala vědou a pak s Majdou pekli chleba. Po obědě se vědou zabývali Veverky, Sýkorky si s Bodlákem povídaly o historii skautingu, Svišti pekli chleba a Káňata připravovala pochodně. Po svačině jsme si všichni zahráli Přístavy, s různým úspěchem, někteří vydělali, někteří prodělali, ale povolení obchodovat v Geteborgu si nekoupil nikdo a tak Zlatý Vlas marně čekal na lodě, které by chtěli obchodovat. Večer byla další etapa. Byla prolomena zeď na severu, do země se valí bílí chodci a nemrtví a rody se musí domluvit, jak se budou bránit. Před večerkou se ještě krátce sešla oddílová rada. Po večerce opět začalo trochu pršet. 21. 7. V noci pršelo a to docela hodně. Do budíčku ale přestalo a vypadalo to nadějně i na sluníčko. To nakonec vylezlo a svítilo skoro celý den. Po nástupu jsme dofotili ještě klukovské družiny. Zlatý Vlas s Matoušem se pustili do čištění kamen, protože už vůbec netáhli. Byly pěkně zarostlé sazemi a zanesené popelem. Sýkorky před svačinou dodělávaly svůj totem, Veverky se zabývaly budoucností své družiny, Svišti dodělávali tašky a Káňata byla ve službě. Po svačině obě dívčí družiny připravovaly oheň s využitím zbylého ohně na přílož. Také ještě musely dojít na chrampejští. Svišti si s Bodlákem povídali o historii skautingu. Po poledním klidu jsme se celý oddíl vypravyli do lesa okolo tábora a vysbírávali jsme odpad, který se tam povaloval. Bylo toho docela dost. Po svačině si obě dívčí družinky pletly copánky, Svišti dokončovali svůj totem a Káňata si povídala o historii skautingu. O osobním volnu přijel Lukyho táta s Vitamínem a přivezli Lukymu jeho chleba. Liška s Bodlákem odjely koupit brambory na zítra. Během večeře přijel Jeník a po nástupu jsme se rozloučili s Kačkou, která s Jeníkem odjela. Večer jsme si navzájem psali vzkazy. 22. 7. Probudili jsme se do slunečného i když trochu chladného rána. Po nástupu začala poslední etapa. Jednotlivé rody se rozešli po kraji aby shromáždili vybavení pro boj proti bílým chodcům. Majda, Liška a Bodlák odjely na nákup, v táboře zůstal Zlatý Vlas a Matouš. Opravovali střechu a vařili brambory. Táborem tu a tam prošla nějaká družina. Nedlouho poté, co kluci slezli ze střechy se od studánky přihnal Tučňák, že se řízl. Zlatý Vlas s Matoušem ho vzali do zdravoťáku a začali ošetřovat. Měl docela hlubokou ránu na palci od toho, jak se snažil rozříznout klacek na šíp. Zlátý Vlas zavolal holkám, co byly na nákupu, aby se co nejdříve vrátily. Když přijeli, naložila Liška Tučňáka a Matouše a odjeli do Benešova na chirurgii. Ostatní vedoucí mezitím připravovali večerní hostinu. Asi ve tři hodiny se vrátili Liška, Matouš a Tučňák. Okolo čtvrté se vrátil zbytek oddílu. Napřed se spolu poradili jednotlivé rode, pak společně zvolili nového krále a královnu Vodnáře a Viki a celou novou malou radu. Vedoucí mezitím připravili na náměstí dlouhý stůl z prken a na něj připravili pohoštění. Zasedli jsme ke stolu a začali hodovat, Matouš s Lišku ještě v Pizzaatoru 3000 dopékali pizzy. Povedly se, jen zespodu byly trochu přichycené. Když bylo téměř vše snědené, uklidili jsme nádobí a stůl a umyli nádobí. Během toho dorazil do tábora Vorvaň, který přijel Majdě popřát k svátku. Po nástupu jsme se ještě sešli v jídelně a dali si dortíky. Protože jsme z etapovky neměli žádné pořadí, vybrali jsme pořadí vybírání dortů losováním. Před večerku se s námi Vorvaň zase rozloučil. Papoušek se odebrala se Zlatým Vlasem vybrat místo na přespávání na třetí orlí pero. 23. 7. Tak nastal závěr tábora. Dnes jsme začali bourat a balit. Po snídani dostali všichni za úkol sbalit své věci. Majda s Liškou odjeli na nákup. Po svačině jsme všichni vyvěsili plachty, aby doschly i jejich spodní konce. Svišti se pustili do vaření, Vybourali jsme si postele ze stanů. Káňata přenesla bránu, dívčí družiny rozebraly oznamovatel a vlajkoslávu. Po obědě si všechny děti přestěhovali věci do tee-pee. Odpoledne jsme začali sundavat a skládat plachty, vybourali jsme marodku a izolaci rozebírali podsady a podobně. Matouš s klukama postavili nové kozy na postele. Po svačině jsme zbourali bílé tee-pee. Dodělávali jsme oheň. Před osobní volnem bylo celé náměstí zbourané a zůstali na něm ležet jen složené podsady. Mallorca nebyla ještě vystěhovaná, a tak jsme pro bedny a molitany postavili přístřešky z plachtiček. Večer si jednotlivé družiny povídali s vedoucími o tom, jak budou fungovat od podzimu, kdo bude rádce, kdo podrádce. 24. 7. Dopoledne Káňata ve službě balila kuchyň, ostatní začali zanášením podsad na kozy. Po obědě jsme vystěhovali z kuchyně brutar a přenesli tam lednici. Do výklenku za kuchyní jsme zanesli zbylé postele. Do nářaďaku jsme nastěhovali rošty. Vyplely jsme stráň okolo doubků nad kuchyní. Po svačině jsme dokončovali úklid tábořiště a různé dodělávky. Po svačině nám ještě zbyl čas na hru. Opět došlo na 10 sekund. Zbyla nám ještě cibule, a tak služba udělala cibulové kroužky, které jsme si dali po nástupu. Večer byl slavnostní oheň. Na jeho začátku dostala Papoušek diplom a nášivku za splnění Tří orlích per. Během ohně jsme si povídali o tom, jak se nám tábor líbil a co bychom chtěli příště. Vybrali jsme i název tábora: Důchodcovská párty aneb hejpták na železný trůn. Po skončení oficiální části ohně pře
	15. 07.	Druhý týden tábora v Dubu 11. 7. Ráno bylo deštivé, pršet začalo krátce před budíčkem. Rozcvička byla zrušena a tak anglická snídaně mohla začít o něco dříve. Na hospodářský den opravdu počasí jako dělané. Holky se toho ale nezalekly a šly do toho. Na praní se sešli v tee-pee. Druhé tee-pee obsadili Svišti s vyráběním svého totemu. Nákres zapomněli doma a tak si ho udělali znovu. Pak si na druhou stranu řeky došli pro kulatinu a začali ji opracovávat. Matouš s Vorvaně zatím nasadili chlkopňové tyče i na bílé tee-pee, takže jde hezky zavřít. Vzhledem k počasí udělala Kačka změnu v jídelníčku a Káňata ke svačině uvařila puding. Mamutovi se během dopoledne podařilo dodělat novou větší Barborku. Po svačině všichni pokračovali ve svém programu. Na konci poledního klidu se sešla oddílová rada, aby schválila nováčky ke slibu. Po poledním klidu jsme si zahráli lidské Člověče nezlob se. Před svačinou dorazili do tábora roveři s Martinou. Po svačině se Sýkorky věnovali focení se Čmelákem, Veverky se učili základům sebeobrany s Jirkou, Svišti připravovali slavnostní oheň a Káňata se družila. Roveři se zabydlovali. Na začátku osobního volna se sešel celý oddíl, aby uklidil okolo ohně a vycpal hranici. Liška pak ještě se slibáky nacvičila zapalování ohně. Po nástupu jsme si donesli věci k ohni. Před půl devátou jsme se sešli na náměstí a společně odešli ke slavnostnímu ohni. Kromě zpívání jsme se věnovali povídání o tom, co se nám na táboře již povedlo, co se nám líbilo a co ještě od tábora očekáváme. Po skončení slavnostní části ohně ještě Fialka, Ještěrka, Zombík a Žolík skládali slib. 12. 7. Budíček byl o půl hodiny posunutý. Velká část členů se nahrnula na Matoušovu rozcvičku, aby věděli, co od ní čekat, ostatní vedoucí ostrouhali. Celé dopoledne se Veverky věnovaly výrobě totemu s Mamutem, Sýkorky byly ve službě a kluci měli hospodářský den. Všichni si větrali své stany, protože v sobotu to moc nešlo. V první části odpoledne byla na programu Etapa. Jednotlivé rody se snažili dostat k lordu Martellovi, aby mohli dojednat spojenectví. Po svačině Sýkorky sportovaly, Veverky se věnovali focení se Čmelákem a obě klukovské družiny s Matoušem začali stavět pec na pečení chleba. Večeře se nestíhala a tak byl napřed nástup. Po večeři se s námi rozloučil Mamut. Večer již nepřinesl nic mimořádného, věnovali jsme se večerníám aktivitám. Hodně členů se věnovalo deskovkám, psaní dopisů nebo zpívání. 13. 7. Tento den začal velmi brzy. V půl páté se ozvalo praskání, rána a křik statečné hlídky: Padá strom. většina vedoucích vyběhla ze stanů. Ukázalo se, že spadla olše, která se u kuchyně nakláněla přes řeku a už nevypadala moc dobře. Vzhledem k tomu, že se to našeho tábora vlastně vůbec nedotklo, uklidnili jsme Fialku a šli pokračovat ve spaní. Ráno bylo trochu chladné, ale slunečné. Veverky byly dopoledne ve službě, Sýkorky dělali celé dopoledne svůj totem a Káňata a Svišti se vystřídali ve focení a rukodělkách s Vorvaněm, při kterých vyráběli samostříl.Odpoledne svůj totem vyráběla Káňata, Svišti s Liškou kreslili pomocí provázků a pak s Bodlákem vyráběli tašky, Veverky hráli ringo, Sýkorky se s Vorvaněm věnovaly sebeobraně a pak obě dívčí družiny s Matoušem vyráběli pec. V podvečer přijeli Elík a Monte a na začátku osobního volna odvezli Martinu a Daisy. Večer jsme měli čajovnu, Leopardi představovali čajivníky a roznášeli navařené čaje. My ostatní jsme debatovali o různých tématech, jako například hygieně na táboře, dením řádu, nočních hlídkách. Po večerce ještě proběhla scénka naznačující, že nás čeká velká výprava, abychom zjistili, jak je to s bílými chodci za severní zdí. 14. 7. I toto ráno začalo brzy. Vzbudili nás po čtvrté hodině, abychom vyrazili na výpravu ke zdi. Na náměstí na nás čekaly hromádky jídla a vybavení pro každou družinu. Podle seznamu jsme si sbalili velkou polní, otevřeli jsme první obálku se zprávou a vydali se na určené místo. My Káňata jsme měli dojít k dubskému rybníku. Tam jsme si udělali snídani a naplánovali si, kam půjdeme, jak jsme dostali za úkol ve druhé zprávě. Bylo ještě chladno a nad rybníkem se válela pára v ranním slunci. Rozhodli jsme se, že obejdeme Vlašim. Ona úplně obejít nešla, protože z východu nejsou cesty. Vydali jsme se přes Dub a došli jsme k rybníku Utopenec. Tam jsme si dali zastávku a vykoupali jsme se v rybníce. Potom jsme pokračovali až na kraj Vlašimi. Nastal čas, abychom otevřeli další zprávu. Jeden z nás představoval raněného a měli jsme ho nést 20 minut. Vystřídal se Falko a Luky, čas nám vypršel u pošty. Pak už jsme v klidu došli na konec Vlašimi po zelené značce a u rybníka jsme si dali svačinu. Tam jsme zjistili, že jedna sada svačin nám chybí. Mrkva se rozdělil se Zlatým Vlasem. Šli jsme dál proti proudu potoka a u dalšího rybníka jsme odbočili po cestě směrem k Pavlovicím. Cesta ale končila u zemědělského podniku, dál jsme tedy šli po kraji pole. Skoro na konci jsme narazili na traktor a u něj dva lidé, kteří se dost divili, kde se tam bereme. Popošli jsme kousek po silnici a po chvíli odbočili na cestu vedoucí k Blanickému mlýnu. Pošli jsme okolo záchranné stanice pro zvířata a došli až ke mlýnu. Tam jsme zjistili, že cesta k mostu vede přímo přes mlýn, ve kterém je tábor. Dovolili jsme se, zda můžeme projít. Děti tam zrovna měli závod a běhali sem a tam. Bylo to jak pod vlekem: kouknout vpravo, kouknout vlevo a pak rychle proběhnout. Na kopci za mostem jsme si udělali zastávku na oběd. Uvařili jsme si těstoviny s omáčkou. Byly dobré, ale snědli bychom jich daleko více. Po obědě jsme si ještě odpočinuli a vydali se na další cestu. Nebylo to už daleko. Chtěli jsem se utábořit v zákrutu řeky kousek od Mariánské studánky, ale les tam byl hodně zarostlý a navíc okolo byly chaty. Došli jsme až ke studánce. Nabrali jsme si vodu a řešili, kde se ubytovat. Nakonec se nám podařilo najím hezké místo v lese nad studánkou. Ještě než jsme se přesunuli, přijela parta malých cyklistů. U studánky dělali trochu bínec a naházeli svinčík do studánky. Pokoušeli se vyjet kopec, ale nikdo to nezvládl. Dělali pak za to kliky, včetně jejich vedoucího. Postavili jsme si plachtičku, Mrkvička si uvázal hamaku. Někteří usnuli. Vodnář s Lukym a Falkem se vydali prozkoumat přístup k řece. Našli místo,, kde se do ní dalo vlézt a udělali tam molo z kamenů, abychom nemuseli šlapat do bahna. Všichni jsme se vykoupali a šli zpátky do tábořiště udělat večeři. Při rozdělování chleba se Vodnářovi podařilo šlápnout do Mrkvičkova ešusu (nešťastně postaveného) a část polévky mu vylít. Po večeři jsme u studánky potkali jakéhosi člověka mluvícího anglicky. Říkal, že se tam budou modlit a ptali se, zda jim neprodáme jídlo protože se jim nepodařilo žádné koupit. My ho neměli nazbyt, ale Bonbón s Mrkvičkou přesto dumali, za kolik by jim mohli střeli jablko. Zlatý Vlas vytáhl noviny a tak jsme si chvíli všichni četli. Pak jsme tak různě odpočívali a tak a jak se začalo stmívat, postupně jsme zalezli do spacáků a usínali. V deset jsme otevřeli další zprávu, hvězdnou mapu jsme ale nakreslili až ráno. 15. 7. Káňata: Vodnář chtěl v šest hodin ráno otevřít další zprávu, ale Luky na ní spal. Ze spacáků nás začal Vodnář vytahovat v půl osmé. Sbalili jsme si věci a sešli dolu ke studánce, kde jsme si na ohni uvařili vodu na kaši a čaj, což byl onen ranní úkol. Nakreslili jsme hvězdnou mapu. Přes Hrádek jsme se vydali na další cestu. Přes Ctiboř jsme došli až k lesu, kde jsme si dali svačinu. S jednou menší zastávkou jsme došli až pod Kalamajku, kde jsme si vařili oběd. Při pohledu na pár zrnek kuskusu na dně ešusu jsme se dotázali Svišťů zda mají také takový hlad. Ukázalo se, že jsou na tom stejně. Domluvili jsme se, že se sejdeme v Dubu. Přes Domašín a Hrazenou Lhotu jsme došli do Plánky, kde jsem si udělali zastávku. Když jsme se chystali odejít, přišel Falko s tím, že v příkopu leží mrtvé prase. No, nebylo to prase, ale kočka. Někteří říkali, že už od začátku to tam trochu smrdělo. Došli jsme ke Hradišti, kde nám Zlatý Vlas udělal tradiční káněcí ikonickou fotku. Přes Hradiště okolo kostela jsme začali scházet k řece. Přidalo s k nám mourovaté kotě a nechtělo se nás pustit. U řeky tábořili indiáni. Přešli jsme řeku a vyškrábali se po cestě na silnici. Po ní jsme šli směrem na Dub. U křižovatky jsme si to zkrátili přes louku. Pod kopcem Dub jsme se zastavili a natrhali višně pro velitele hlídky. V Dubu jsme se sešli se Svišti a otevřeli poslední zprávu. Z ní jsme se dozvěděli, že máme do tábora přebrodit řeku. V táboře už byly Sýkorky. My jsme to vzali podél mostu, Sviští šli potokem a brodili níž. Dali jsme si svačinu, vybalili věci a pak jsme se s holkami vystřídali na koupání. Večer jsme si vyměňovali své zážitky z puťáku. Před půlnocí přijela Barbucha. 16. 7. Svišti dnes byli celé dopoledne ve službě, Káňata pokračovala ve výrobě svého totemu a část pomáhala Matoušovi s budováním pece. Sýkorky připravovali oheň a Veverky se s Liškou věnovali kreslení provázky. Leopardi vyrazili na výlet naboso. Po svačině kreslili s Liškou Sýkorky a Veverky pracovaly na svém totemu a přidali se ke Káňatům s výrobou pece. Krátce před polednem začalo pršet a obě družiny byly zahnané pod střechu. Po obědě jsme si zahráli hru, kterou připravoval Matouš. Měli jsme sbírat různé suroviny a za ně si pořídit meče, štíty a muly a hlavně získat vlajku. To vše nám ztěžovali roveři jako lupiči. Ke konci hry si Žebřík špatně šlápla a musela na pohotovost, aby zkontrolovali, že to nemá zlomené. Králíčkovi se špatně dýchalo, takže zbytek hry už jen pomalu chodila a byla ráda, že došla do tábora. Po opožděné svačině jsme ještě udělali několik menších prací v táboře. Protože Bonbón, Luky a Atrej měli v minulých dnech naroze
	03. 07.	1. týden tábora v Dubu 3. 7. 2020 I letošní tábor začínal v pátek. V něčem byl ale jiný: na přípravku s námi nejeli rodiče, tábor jsme se rozhodli postavit sami. Sešli jsme se u klubovny, naložili věci na náklaďák a vydali se na nádraží. Vodnář, Tučňák, Váša, Mrkvička, Luki a Králíček jeli rovnou do Dubu, takže jsme se s nimi sešli až na louce. Když jsme dorazili, část věcí ještě byla nahoře na křižovatce, tak jsme je pomohli snosit dolů. Vášův táta nám pomáhal odvozit věci terénním autem. Postavili jsme mallorku, abychom měli kam dát věci na noc. Potom už jsme se jen navečeřeli a postavili si plachtičky a šli spát. 4. 7. 2020 V sobotu jsme hned po snídani začali stavět tábor. Roznosili jsme podsady a vystěhovali rošty z nářaďáku. Liška s Majdou mezitím vyměřily tábořiště. Pracovat se začalo i na zabydlení kuchyně. U všech stanů jsme postavili ohrádky z podsad a pak nastalo velké šoupání. Dostěhovali jsme podsady na jejich správná místa, aby to hezky vypadalo a byly mezi stany správné mezery. Mezitím se v kuchyni vyměňovala kamna za nová a osazoval se nový brutar. Oběd byl až skoro ve tři, protože se přijelo pozdě z nákupu. Po obědě jsme začali zatloukat kůly na postele a postupně i dávat na stany krokve. Když byly krokve na většině stanů, začali jsme i natahovat plachty. Do večera byly všechny stany, ve kterých měl ten den někdo spát, pod střechou. Nastěhovali jsme si do nich věci z plachtiček a z malorky jsme si přinesli bedny. Pak jsme se šli koupat a zatím se druhá půlka zabydlela, aby měla kde spát. Uklidili jsme všechno nářadí, vykoupali jsme se a po večerce okolo stožáru jsme šli spát. 5. 7. 2020 Konečně jsme se dostali k tomu, abychom se zabydleli. Do svačiny měla většina z nás zařízený stan. a pustli jsme se do dalších prací. Čistili jsme mola od bahna, dělali jsme postele do stanů na uložení batohů, zabydlovali jsme nářaďák, pracovalo se v kuchyni. Po obědě jsme na zbývající stany dodělali krokve a plachty, zařídili jsme zdravoťák a marodku a vedoucí začali zařizovat mallorku. Kluci během odpoledne udělali zástěnu okolo umývárky. Večeře byla trochu opožděná, aby se stačily dodělat všechny práce. Před ní jsme se ještě stačili vykoupat. Po večeři nás čekal nástup, při kterém jsme zahájili tábor. Po nástupu nás ještě čekalo seznámení s řády a pravidly chování na táboře. 6. 7. 2020 I dnes jsme pokračovali ve stavění tábora. Během dopoledne se začal vyrábět oznamovatel a vlajkosláva. Kluci kopali odpadku a Liška a spol začali stavě sněmovní tee-pee. Mamut s Vorvaněm mezitím dělali podlahu do jídelny. Odpoledne už měl začít program, ale první čtvrtden jsme ještě dodělávali některé věci. Postavilo se druhé tee-pee, pokračovalo se v zabydlování umývárky a další věci. Po svačině jsme hráli ringo, házeli si lakroskami a barvili jsme se henou. Před večerkou jsme pak ještě měli povídání pro pány a pro dámy. V noci nás pak ještě čekala první etapa. Zemřel král řečený Šílený a nastává boj o železný trůn. Významní zástupci rodů byli sezváni na setkání u králova těla, kde se dozvěděli o králově smrti. Král byl asi opravdu trochu šílený, protože dokázal chrápat i po smrti. 7. 7. 2020 Tento den byl již běžný táborový den. Nacpány krupičkou se Veverky a sýkorky pustili do stavby laviček k ohni. Káňata byla ve službě a Svišti jako náhradu za svou službu ještě dodělávali nějaké drobnosti do tábora. Například dělali budku na pečivo, do které nám budou pekaři dávat na rozcestí ráno pečivo. Připravovali nový stojan na kůly a připravili ohniště do tee-pee. Také s Mamutem vyráběli korýtka na mytí nádobí a na čištění zubů. Po obědě proběhla etapa, tentokrát již očekávaná. Byl to banket, kde se sešly významné rody, aby probraly co dál po smrti krále, jak obsadit uvolněný trůn. Etapa skončila dříve a tak jsme si po svačině zahráli Deset vteřin a před osobním volnem jsme ještě dokončovali různé práce. Před večeří odjela Kačka do Prahy. Po večerním nástupu jsme dali Žebříkovi hobla popřáli jí k narozeninám. Ona se s námi podělila o dort. Večer byly aktivity. Většina si vybrala deskové hry, Luky se zajímal u Mamuta o vyřezávání dlátem a několik dalších členů se pustilo intenzivně do plnění stezek. 8. 7. 2020 První významná událost dnešního dne se udála ještě před budíčkem. Dnes nám totiž pekaři poprvé přivezli pečivo do naší nové budky na parkovišti. A tak pro něj v půl sedmé vyrazila služba. Po nástupu zůstaly sýkorky v kuchyni, veverky začali připravovat hmyzí hotel a obě chlapecké družiny vyrazili do lesa na dřevo na sedačky k ohni. Po svačině začali Veverky připravovat kolíky na vypnutí liningů do tee-pee, Svišti si za svůj sport vybrali Ringo a Káňata se spolu s Bodlákem pomalovávali henou. Po předání služby na konci poledního klidu přišli do našeho tábora Tom a Eliška z ekocentra ve Vlašimi a připravili si pro nás program o invazivních rostlinách. Napřed jsme si zahráli deskovou (nebo spíš plátnovou hru) motivovanou tím, jak rostliny obsazují holé stanoviště. Ve druhém kole se do hry přidali ještě invazivní rostliny, které bránili ostatním rostlinám, aby okolo nich mohly vyrůst. Druhé kolo jsme už hráli v tee-pee, protože začalo poprchávat. Po svačině jsme si vzali bundy a nože a vydali se na vycházku. Při ní nám Eliška ukázala první invazivní rostliny v okolí našeho tábora netýkavku žláznatou a netýkavku malokvětou a ukázala nám, jak se liší od netýkavky nedůtklivé, která do naší přírody patří. Prošli jsme podél řeky až k louce nad Vítovým mlýnem, cestou jsme mohli vidět další jedince těchto invazivních rostlin. Cestou se nám pomalu začalo rozpršívat. Pak nás odvedli na spodní konec louky, kde se nachází porost křídlatky. Taková potvora s tlustými stonky, která nám sahala až vysoko nad hlavu. Naším úkolem bylo se s ní poprat. Družiny mezi sebou soutěžili, které z nich se podaří udělat větší hromadu těchto rostlin. Lámali jsme je pomocí klacků, uřezávali noži a Zlatý Vlas a Tom s nimi bojovali mačetou. Podařilo se nám zlikvidovat asi třetinu porostu, pak jsme se rozloučili s Tomem a Eliškou a už jsme museli vyrazit zpět do tábora. Tam jsme došli lehce promoklí. Koupání bylo vyhlášené dobrovolné, protože stále pršelo. Nástup se odehrál v pláštěnkách. Po nástupu se oddílová rada odebrala do tee-pee a zbytek oddíl se v jídelně věnoval večerním aktivitám, převážně deskovým hrám. 9. 7. Bodlák s Majdou odjely hned po snídani na nákup a tak v táboře zbyl jen Zlatý Vlas, Liška a Mamut. Pp nástupu se kluci pustili do sedaček, Veverky do kuchyně a Sýkorky natahovali liningy do sněmovního tee-pee. K svačině byl tvaroh s piškoty a byl o něj takový zájem, že se přidělával dvakrát a snědlo se ho dvakrát tolik, co jsme původně připravili. Po svačině kluci dodělávali sedačky a Sýkorky vyráběly hmyzí hotel. Po poledním klidu pro změnu dodělávali sedačky obě dívčí druiny, Svišti po sobě malovali henou a Káňata vyráběla hmyzí hotel. Po svačině Svišti pokračovali ve věšení liningů a Káňata stavěla slavnostní oheň. Henou po sobě malovali Veverky. Sýkorky měly mít sport, ale většinu času místo něj věnovali povídání o jejich družině, aby spolu dokázaly lépe komunikovat.Večer pak byly opět večerní aktivity. Hodně členů se věnovalo vybírání odborek a plnění stezek, ostaní buď hráli deskové hry a nebo něco vyráběli. 10. 7. Událost dnešního dne započaly opravdu velmi brzo. Konal se totiž večírek pro zvané. Detaily večírku jsou známy pouze zvaným, můžeme prozradit jen tolik, že se jedná o noční výlet pro vybrané pozvané starší členy oddílu. Započal okol druhé hodiny ranní. Účastníci večírku se do tábora vrátili těsně před budíčkem s kejháním divokých kachen, o němž tvrdili, že je to pokřik racků. Vzhledem k tomu, že měli hodně nedospáno, odebrali se po snídani dospávat. Káňata se mezitím pustila do dodělávání liningů v tee-pee, zbytek Veverek a Sýkorek do barvení tašek a torzo Svišťů sloužilo v kuchyni. Mezitím se vrátil z Vlašimi Mamut a přivezl Kačku. Po svačině se obě dívčí družiny věnovali připravě slavnostního ohně a Káňata vyráběla hmyzí hotel. Polední klid jsme zakončili koupáním v řece. Tedy někteří, ostatní si jen ráchali nohy nebo se dívali. Po koupání si tašky vyráběla Káňata a Svišti dělali hmyzí hotel. Po svačině byl čas na další etapu. Tentokrát to byla bitva papírovými míčky o tábor jakožto Dračí kámen, sídlo zemřelého krále. Po večerním koupání začalo trochu pršet, ale bouřka nás obešla, tak brzy přestalo. Služba přišla se zprávou, že ve studni došla voda. Budeme s ní muset víc šetřit. Večer byl opět věnován aktivitám. Někteří se pokoušeli dokončit nováčkovskou zkoušku, aby mohli skládat slib, jiní plnili stupně stezky nebo hráli deskové hry. Krátce po večerce přijel Vorvaň s Matoušem. Po večerce pak začalo znovu pršet.
	25. 01.	Zimní přechod Brd je tradiční akce, na kterou jezdí celý oddíl. Jako obvykle, nacpaným vlakem plným skautů, jsme dojeli do Rymaní. Pod zastávkou jsme výpravu zahájili pokřiky. Po žluté značce jsme se vydali směrem ke Kytínské louce. U zámku v Mníšku jsme si udělali zastávku na svačinu a po ní si zahráli na babu. Jedno Kotě a dva Rysové utvořili skupinky, Rysové měli zavázané oči a Kotě je vodilo. Zvláštní skupinky vytvořili roveři vedení Klíštětem a pro legraci se přidala i jedna skupinka vedoucích. Po této taškařici jsme pokračovali dále až na Kytínskou louku, kde už byla spousta skautů. Dali jsme si rozchod, naobědvali jsme se, měnili Brděnky, koukali, co mají ve stánku a mohli jsme si i dát čaj. V jednu hodinu byl společný nástup zakončený pokřiky všech oddílů. Zašel tam za námi i Král. Po nástupu jsme si dali ještě jednu hru. Pak si pro Chobotničku, Pavlíka, Mandarinku a Vločku přijely maminky, protože odjížděli na hory. My ostatní jsme se vydali dál k hřebeni a za ním začali sestupovat k Berounce. Na rozcestí s modrou značkou jsme si dali další zastávku. Někteří z nás se došli podívat na Jezírko a pak jsme společně začali scházet prudký kopec do údolí. U přístřešku pod Píšťákem jsme si zahráli Molekuly. Do Řevnic na nádraží jsme došli asi deset minut před odjezdem vlaku. Ten byl také dost plný, ale někteří z nás tentokrát i seděli. Na hlavním nádraží jsme se rozloučili pokřiky. Zapsal: Zlatý Vlas
	12. 01.	Senečák Z kraje roku jsme se s Rysy vydali do nově zrekonstruované základny Senečák v Plzni. Cesta byla poklidná a rychle utekla. Do zastávky Plzeň Bolevec jsme dorazili už za tmy a vyslali jsme rovnou rychlou četu do Billy pro snídani. K základně to bylo jen kousek, a my se nestačili divit, v čem že to budeme bydlet. Oproti běžným základnám, tohle vypadalo jako hrad :D. Po vybalení a zabydlení jsme se sešli v jídelně a společně naplánovali, co budeme na výpravě vařit. Poté jsme si chtěli zahrát Mašinku, při které je nutná tma, a narazili jsme na drobný zádrhel. V chodbě byla fotobuňka. Takže jsme zahájili akci shazování pojistek, samozřejmně jen od světel, a opět jsme narazili. Po shození pojistek se rozsvítilo nouzové osvětlení. A tak jsme posbírali bundy a čepice a jali se zakrývat světla. Výsledek byl uspokojivý a tak jsme si hru i přes nástrahy zahráli. Ráno jsme po rozcvičce a snídani vyrazili na nákup. Každá družina dostala část seznamu, který měla nakoupit. Když měli vše v košíku a spočítáno, dostali úměrný obnos peněz a svou část si zaplatili. Do vaření oběda se pustili Káňata a Veverky a uvařili skvělé milánské špagety. Mezitím se Svišti a Sýkorky učili, jak transportovat zraněné. Odpoledne jsme hráli velkou hru, při které jsme stavěli klášter. Výsledky byly velmi těsné, nakonec ale zvítězila Káňata. Večer jsme prožili příběh s Helenou Kellerovou a poté ještě zblajzli druhou večeři. V neděli se po rozcvičce a zabalení věcí vrhli na vaření oběda Svišti a Sýkorky, zatímco si Káňata a Veverky s Liškou zkoušeli zdravovědu. Po závěrečném úklidu jsme vyrazili na vlak, na nádraží jsme ještě stihli udělat společné foto. zapsala: Majda
	12. 01.	Kotěcí přespávačka Jako již tradičně první lednovou výpravu Koťata využila na prozkoumávání našeho rodného města. Tentokrát jsme začali přespáváním v klubovně. Po příchodu a večeři jsme si vyslechli příběh o Faustově domě a snažili se vypátrat, kde dnes pan Faust přebývá. Jenže to nebylo tak jednoduché, byli jsme rozděleni do třech místností a za každé otevření dveří jsme museli zaplatit tolar. Po splnění mnoha úkolů a společném dumání nad nápovědami jsme dorazili do Brázdova parku, kde na nás čekal dopis, že pana Fausta potkáme v sobotu v muzeu. V sobotu po snídani měla každá družina za úkol naplánovat oběd, nakoupit suroviny a uvařit jídlo pro celou družinu a jednoho vedoucího. Teď teprve jsme pocítili, jak malá je naše kuchyňka a že dvě plotýnky pro tři družiny je trošku nepraktické. Vše jsme ale nakonec zvládli včas a moc jsme si pochutnali. Po obědě jsme vyrazili na Malostranské náměstí, kde nám v jeho okolí každá družina představila jednu zajímavou památku, o které si předtím v klubovně vyhledala informace. Protože nám zbylo trochu času, šli jsme si zahrát hru do nedalekého parku, kde nás překvapila spousta pávů. Pak už nastal čas vyrazit do Muzea pražských pověstí a strašidel. Tam nás starobylý mnich provázel temnými pražskými uličkami kolem duchů, strašidel a kostlivců a vyprávěl nám spoustu zajímavých a občas i strašidelných příběhů. Když jsme se dostali zpět na denní světlo, vyrazili jsme zpět k tramvaji, která nás zavezla zpět ke klubovně. zapsala: Elík