Kronika z roku 2018

	Datum	Novinka
	03. 11.	Na první podzimní jednodenku vyrazila Koťata spolu s Myškama. Jeli jsme se podívat k hasičům do Příbrami. Cesta vlakem nám rychle ubíhala za doprovodu plněných stezek a stop, Myšky si hezky hrály. K hasičům jsme se prošli parčíkem kolem říčky. Dva páni hasiči nás zapsali do knihy návštěv, ve spojovně jsme si nechali bundy a batůžky, a šli jsme prozkoumávat garáž. Ukázali nám všechna auta, se kterými jezdí k zásahům, vysvětlili, na co je které vybavení, a nechali nás si je potěžkat a někdy i vyzkoušet. Z garáží jsme přešli do polygonu, což je taková hasičská tělocvična. Tam jsme nejdřív vyzkoušeli nekonečný žebřík, prolézání kanálem a 25 kilové závaží, a pak jsme se několikrát prolezli samotný polygon - mřížované dvoupatrové bludiště. Pak už jsme se vrátili do garáží, vylezli si na auto s žebříkem, vyfotili se s hasiči, poděkovali jim, a šli si dát na hřiště oběd. Po cestě zpět jsme ještě stihli střihanou, a na vlak jsme dorazili akorát včas. Ve vagonu jsme byli skoro sami, a ani jsme nemuseli přestupovat. Kdo byl unavený, usnul, ostatní si povídali až do Prahy.
	03. 11.	V listopadu jsme s Rysy vyrazili na výpravu do okolí Prahy. Sešli jsme se s Koťaty a Myškami a Hlavním nádraží a vláčkem se popovezli do Srbska. Tam jsme zahájili výpravu a vydali se po modré turistické značce vesnicí. Těsně před Kubrychtovou boudou jsme si dali zastávku a zahráli si Na Krále. Od boudy už to bylo na vodopády kousíček, bohužel to byly samé pády a žádná voda, nicméně i tak to je moc pěkné místo. Posvačili jsme tam a znovu se vydali na cestu. Před poledním jsme zastavili v pěkném lesíku na červené abychom potrénovali představení na akademii a naobědvali se. Pak už jsme se znovu vydali po červené a na rozcestí Propadlé vody jsme narazili na Daňáka od Stopařů a opět si dali přestávku. Stihli jsme se vyfotit a zahrát pár her. Odtud náš už čekala jen cesta z kopce, odbočili jsme totiž na zelenou a po té došli až do Hostimi. Z Hostimi jsme pokračovali po žluté a zastavili jsme se ještě v lomu, kde bylo vytvořeno hned několik ohnišť. Ideální místo pro splnění bodu z nováčkovské. Když se čas nachýlil zdolali jsme poslední kus cesty zpět do Srbska a ve zbývajícím čase do odjezdu vlaku jsme si ještě jednou stihli procvičit vystoupení na akademii.
	30. 09.	Léto už se přehouplo v podzim, poněvadž jsou ale Rysové zdatní a s lecčím si poradí, vyrazili o víkendu na takový docela malý puťáček. Jelikož se jednalo o prodloužený víkend, využili toho a vydali se o kousek dál než jsou zvyklí. V pátek ráno vyrazili z Hlavního nádraží rychlíkem do Havlíčkova Brodu, tam přesedli na courák a nechali se dovézt až do Batelova. Tam vystoupili, zahájili výpravu a ještě pobalili, přebalili a upravili co bylo potřeba. Vyrazili po žluté a pod Havlovým kopcem přesvědčili Zlatého Vlasa aby si zde dali oběd. Po obědě je čekalo výživné stoupání, odměnou však byl krásný výhled při kterém si potrénovali práci s mapou a buzolou. Zahlédli odtamtud i cíl jejich dnešní cesty a to hrad Roštejn. K tomu došli kolem čtvrté hodiny a tak stihli i vyhlídku na věži i nádhernou interaktivní výstavu (Rysové doporučují, hlavně pak Liška s Majdou). Po prohlídce vyrazili hledat nějaké pěkné místo na přespání. Našli pěknou mítinku na které se daly postavit stany i rozdělat oheň. Jen co se všichni zabydleli, vybudovalo se ohniště a Papča si splnila bod z nováčkovské rozdělání ohně, začala se vařit večeře. Mezitím už padla tma a tak Vlas vytáhl kytaru a kdo ještě měl síly, zpíval. A protože se západem slunka poněkud přituhlo, všichni si nakonec ochotně zalezli do spacáků. Ráno se uvařil čaj k snídani, zabalilo se a vyrazilo na cestu. Sobota měla být volnější se spoustou her a zastávek. Za zmínku určitě stojí hra Eskymácký souboj o které Vám Rysové jistě rádi povypráví, která spočívá v tom se jako první z dvojice trefit metrovým klackem do kroužku z proutku zavěšeného mezi stromy. Při dalších zastávkách se hráli další a další hry a oběd si Rysové dali na prosluněném rozcestí aby nasbírali nějaký ten vitamín D před zimou. Na rozcestí Lovu zdar se rozhodlo o zkrácení trasy ve prospěch kruhu Druidů, který se tak vešel na neděli. Opět se našlo pěkné místo na přespání a ohniště. Tentokrát se rozdělání ohně ujal Uzlík a s trochou pomoci se zadařilo a dala se uvařit večeře. Opět se hrálo a zpívalo do noci a večer si Rysové ještě zpestřili několik hrami u ohně. Ráno bylo opět ve znamení zimy, teplého čaje a balení. Poté se vyrazilo po červené do Janštejna. Na kraji lesa s krásným výhledem si každý připravil krátké představení podzimní přírody, sešly se básničky, úvahy, obrázky i jednoduché povídání. Z Janštejna přes Horní Dubenky a Jihlávku se výprava jala zdolat kopec ke kruhu druidů. Ten pohled stál za to. Nahoře se dal oběd, společné focení a pak už šup zpátky do Jihlávky na vlak a domů...
	07. 09.	Letošní školní rok jsme zahájili v hojném počtu a hned první víkend jsme vyrazili na Střediskový sraz. Sešli jsme se s Koťaty na Hlavním nádraží v pátek odpoledne a společně nasedli do vlaku směr Benešov. V Benešově jsme ale kvůli výluce na trati musli přestoupit na autobus který byl dle předpokladů plný až k prasknutí. Podařilo se nám nacpat do prvního autobusu alespoň Koťata aby dorazili na louku pokud možno za světla. Rysové si počkali na další autobus do kterého se zprvu pohodlně naskládali, následně ale přišel ještě školní výlet a pár místních a rázem bylo v autobuse stejně plno jako v tom prvním. Do Vlašimi jsme dorazili už za tmy a tak jsme hned vyrazili na louku. Na louce jsme se potkali už i s Myškami a Stopaři se Stodesítkou, dalšími oddíly z našeho střediska a začali jsme stavět stany abychom měli kde složit hlavu. Za Koťaty se cestou z Vlašimi připojilo koťě které s námi zůstalo po celý víkend.V sobotu ráno jsme si doběhli v rámci rozcvičky pro dřevo a vodu abychom měli jak uvařit čaj a posnídali. Poté jsme byli rozděleni do družin ve kterých jsme bojovali o střediskovou vlajku. Hned po rozdělení jsme měli hodinu na to abychom si vymysleli scénku k večernímu ohni ze skautské historie. Kolem desáté už začal samotný boj při kterém jsme si měřili síly ve skautských dovednostech. Mezi tím co jsme bojovali, někteří vedoucí připravili hranici a pochodeň na večer. V rámci boje se k sobotní večeři vařili palačinky. Každá družina si vymyslela s čím své palačinky naservíruje a odborná porota pak ochutnávala a hodnotila které jim nejvíce chutnaly. Večer jsme usedli ke slavnostnímu ohni. Trochu se zpívalo ale hlavně se předváděli scénky které si družinky připravili. V neděli ráno nás čekala trocha práce na tábořišti a úklidu. Na závěr se vyhlásili výsledky, boj vyhrála skupinka ve složení Karel, Bob, Králíček, Kostík, Mauglí a Markétka, vybojovali tak právo střežit střediskovou vlajku další rok. Zpátky jsme kvůli nalezenému kotěti šli o něco pomaleji a tak jsme měli příchod jen tak tak. Ale podařilo se nám pro kotě ještě sehnat přepravku a bezpečně ho tak přepravit až do Prahy kde si teď spokojeně žije u Matouše na Vinohradech :).
	26. 05.	Koncem května jsme s Rysy vyrazili do okolí Prahy a to z toho důvodu, že jsme se chtěli potkat s Koťaty, která jela z Kralup do Prahy na kolech. Sešli jsme se ráno na Kobylisech, nasedli na autobus a nechali se dovézt na sídliště Čimice. Odtamtud jsme vyrazili po zelené přes Chabry do Veltěže. Před Veltěží jsme si dali ve stínu stromu svačinu a pauzu na nabrání sil, protože ač to nebyla cesta dlouhá ani náročná, slunko pálilo vydatně. Když jsme si odpočinuli, vdali jsme se opět na cestu. Těsně před Klecany jsme narazili na nádhernou louku posetou Vlčími máky a tak jsme se jali fotit. Za nedlouho jsme došli ke Klecanskému háji, kde jsme zase na chvilku vydechli. Pak jsme pokračovali po naučné stezce, s odbočkou na pyramidu až k místu, kde jsme se měli setkat s Koťaty. U studánky Alenky, jsme si dali oběd a zahráli pár her. Koťata dorazila se zpožděním a tak jsme se jen potkali, ale žádnou hru jsme si zahrát už nestihli. Spěchali jsme totiž na přívoz, který nám jel přesně ve dvě. Cestou k přívozu jsme ještě zvládli vyběhnout na vyhlídku. Od přívozu jsme vyrazili po žluté kolem nádraží v Roztokách, která nás dovedla ke Svojsíkovým sadů. Tam jsme samozřejmě museli dát fotku a taky krátkou pauzu na osvěžení u místního potůčku. Žlutá nás pak dovedla po hřebeni až do Suchdola. Tam jsme ještě odbočili na vyhlídku a sešli po dlouhých schodech dolů na vlak do Sedlce. Odtamtud už hurá do Prahy, kde na nás už čekala Koťata.
	11. 05.	Jaro je v plném proudu a tak nastal čas s Rysy vyrazit na putovní víkend. Sešli jsme se v pátek na Masaryčce, nasedli do vlaku a vydali se na sever. Vystoupili jsme v Bakově nad Jizerou a vydali se po červené přes Malou Bělou a Novou Ves do lesů. Jak jsme zašli do lesa, hned jsme se začali poohlížet po pěkném rovném místě, kde by se dalo přespat. Našli jsme pěkný plácek a jako první jsme si vybalili večeři a až když se trochu zešeřilo jsme začali stavět plachtičky. Když jsme byli všichni zabydlení, vytáhl Vlas kytaru a chvilku jsme ještě zpívali. Ráno jsme si chtěli užít, ale jako na potvoru se opakovala situace z Cintry a někteří jedinci měli v sedm hodin sbaleno a popoháněli vedoucí kdy už tedy vyrazíme. No a tak jsme se nasnídali, sbalili a vyrazili na cestu. Opět jsme se přes lesní pěšiny napojili na červenou, po které jsme došli ke studánce nad kterou je postavena mohutná kaple svatého Stapina. Doplnili jsme zásoby vody, posvačili a vydali se znovu na cestu. Napojili jsme se na zelenou po které jsme došli na rozcestí bílý kříž kde jste si zase trochu oddechli. Odtud jsme pokračovali ještě dál po zelené až jsme došli na Bílý kámen. Tam jsme vybalili oběd. Po obědě jsme si zahráli hru, při které jsme měli poznat ostatní jenom podle rukou se zavázanýma očima. Úkol to nebyl nejlehčí ale nestihli si to vyzkoušet všichni protože se začali stahovat mračna. A tak jsme raději všechno zabalili, vytáhli plátěnky a jen co jsme se rozešli začalo pršet. Chvílemi to byl déšť opravdu vydatný, naštěstí ale netrval dlouho, než jsme došli na Páterov bylo zase sucho. Prošli jsme po okraji Bělé pod Bezdězem a na rozcestí nad Dehtochemou jsme dali svačinu a vydali se po modré do Bítouchova. Tam jsme v místní hospodě poprosili o doplnění vody a vydali se po zelené do lesů hledat kde složíme hlavu. Našli jsme pěkné místo v údolíčku nedaleko za vesnicí. Opět jsme se jali první vařit večeři a následně stavět plachtičky. Večer se vytáhla kytara a zpívalo se. Ráno jsme vyrazili po zelené do Hrdlořez. Přes Michalovice a Podlázky jsme se dostali do Mladé Boleslavi na planinu na Radouči. Tam na nás čekali sysli. Poseděli jsme, naobědvali se a sledovali kolonii, která se usídlila hned za paneláky. Na fotky pózovali ochotně a byli přátelští a zvědaví. Kolem druhé jsme se zvedli k odchodu. Prošli jsme Boleslaví, skrze pěkné centrum až k nádraží. Tam jsme nasedli na Rychlík a ač jsme měli pár minut zpoždění do Prahy jsme dorazili.
	01. 05.	O prodlouženém víkendu jsme s Rysy vyrazili na tradiční výpravu na Krty. Vyrazili jsme v sobotu ráno z Dejvic. Kolem jedenácté jsme dojeli do vesničky Krty odkud jsme se přes Krtské skály vydali na tábořiště. Jen co jsme došli se vyhlásil oběd a pak zabydlení pod plachtičkami. Odpoledne jsme si zahráli Ringo a Frisbee a pak nám Tomík připravil netradiční vlajkovanou . Večer jsme rozdělali oheň a upekli si špízy v popelu. Potom nám Majda přečetla úryvek z knížky Jestřábe vypravuj a po jednom jsme se vydávali na stezku zamyšlení. V neděli ráno jsme den začali softem, při kterém se nám ale podařila zlomit pálka. Naštěstí už stejně byl čas na vaření oběda. Uvařili jsme po družinách cizrnové kari s rýží. Po poledním klidu nás Matouš učil jak správně přivolat záchranku a jak ošetřit ta či ona zranění. Po svačině jsme si zase hráli a to hříčky důvěry, kdy jsme třeba padali po zádech do náruče druhých. Zahráli jsme si i oblíbených 10 sekund, které se zřejmě pasovaly na nejoblíbenější rysí hru. K večeři jsme uvařili skvělý buřtguláš. Večer byla na programu Poradní skála, na které jsme shrnuli uplynulý rok a sdělili si, co by se ten další rok mělo udát. Pondělí jsme začali prozkoumáním okolí. Každý jsme si vyhlédl své místo, které jsme následně popsali druhému, který ho pak musel najít. Potom jsme poklidili tábořiště a vyčistili úsek místního potůčku. K obědu jsme uvařili sýrovou omáčku s těstovinami a dojedli jsme zbytek buřtguláše. Odpoledne jsme zahájili Lynxiádou, bez které by to také nebyli Krty a pokračovali jsme přípravou hranice na slavnostní oheň. K večeři jsme si dali brambory na loupačku a rychle jsem ohniště vyklidili, aby jsme tam mohli postavit připravenou hranici a slavnostní oheň mohl začít. Zpívalo se a hrály se různé hry k ohni. Po ukončení slavnostního ohně se konal ještě oheň slibový. Letos na Krtech složili skautský slib Králíček, Mrkvička a Bonbón. V úterý jsme zabalili, uklidili a převlékli se do krojů. Následoval tradiční křest u místního potůčku a vyklizení ohniště. Pak už jsme se rozloučili s Bodlákem, Bobem a Padákem a vyrazili na cestu. U lomu jsme si ještě dali oběd a pak už hurá do Prahy.
	24. 03.	V březnu Rysové vyrazili na výpravu do Národní přírodní rezervace Koda. Vlakem z hlaváku jsme dojeli do Srbska odkud jsme vyrazili po žluté do parádního kopce. Asi po dvou kilometrech jsme ze žluté odbočili ke Kodským kaskádám, které rozhodně stáli za vidění. Na rozcestí jsme si zahráli stříhanou a vyrazili dále po modré. Také jsme tam potkali poprvé Šneka s Ježkem, kteří vyrazili na podobný výlet. Po cestě jsme také hráli hru “Předveď mi zvíře” u které jsem se dobře bavili. Po modré jsme pak došli ke Kodské jeskyni u které jsme si dali skupinovou fotku. Od jeskyně jsme pak zamířili už po neznačených cestách a na pěkné suché louce jsme si dali oběd a zahráli jsme si trojnožku. Po obědě se nám po chvíli podařilo znovu napojit na modrou turistickou značku po které jsme došli až do Tetína. Tam jsme navštívili zříceninu hradu s krásnými vyhlídkami. Tam jsme potkali Šneka s Ježkem podruhé a to, když nám mávali z druhé vyhlídky. Z Tetína jsme pak došli po modré do Berouna kde nás čekal vlak který nás odvezl zpátky do Prahy.
	04. 03.	Na letošní první vícedenní výpravu vyrazily Myšky s Koťaty do Nymburka. V pátek jsme i přes nepřízně vlaků dojeli kam jsme chtěli a pěšky došli do skautské klubovny. Navečeřeli jsme se, vybalili si, zazpívali pár písniček s Koťaty a šli spát. Ráno se po vánočce ke snídani jen zaprášilo, a my se pustili do hry, během které jsme se seznámili se šířením nemocí. Po bohaté svačině jsme vyrazili ven, hráli jsme vybíjenou, skákali přes lano a trochu mrzli. Na oběd jsme se vrátili dovnitř, ale už o poledním klidu s námi šili všichni čerti, a těšili jsme se na velkou hru s Koťaty. Během té jsme se v parku přenesli do horkého Egypta v době stavění pyramid. Nosili jsme materiál na stavbu sem a tam, aby bylo vše připravení na příjezd inspektora, a trnuli jsme, jestli to bude stačit a on stavbu povolí. Po svačině už jsme zůstali uvnitř, hráli si a střídali se ve vaření večeře. Večer jsme si dali vlastní zpívání bez Koťat plné písniček na přání. Usnuli jsme většinou během čtení pohádky. V neděli jsme ráno navštívili místní muzeum, kde mají nejen něco o slavných rodácích a historii města, ale i o železnici. A měli jsme ho celé pro sebe. Paráda. Pak na skok na svačinu dovnitř a zase ven, do parku. Skákali jsme panáka, hráli střihanou, kreslili křídama. A nemohla chybět oblíbená vybika. Na oběd zpět a dobalit ty trošíčky, co jsme nezvládli ráno. Uklidit, obatůžkovat se a dojít na nádraží. Než přijel vlak, snědli jsme svačinu, a ve vlaku ani moc nezlobili, spíš pospávali.
	03. 03.	S Rysy jsme v březnu navštívili Kutnou Horu. Bylo nás sic jen třináct, ale moc jsme si to užili. Možná to bylo tím že 13 je pro náš oddíl magické číslo ;). Půjčili jsme si klubovnu vodních skautů Vyder, jejichž klubovna se nacházela téměř v samém centru Kutné Hory. V pátek, po příjezdu do Hory, jsme se ještě zastavili v Kauflandu a nakoupili na sobotní snídani. Když jsme dorazili do klubovny, trochu jsme se zděsili. Byla tam totiž strašná zima, vyjma jedné klubovny kde čekali ti co nám klubovnu předávali. Naštěstí se místnosti dostatečně vytopili tak to nebyla žádná tragédie. V sobotu ráno jsme sestavili jídelníček na celý víkend a sepsali nákup. Nakoupili jsme zase v Kauflandu a hned jak jsme se vrátili, začali jsme vařit oběd. Trvalo to sice trošku déle než jsme plánovali, ale odměnou nám byli výborné boloňské těstoviny. Během vaření oběda jsme si zvládli potrénovat jak správně zavolat záchranou službu a jak ošetřit některá zrnění. Potom jsme si ještě vyzkoušeli jak uvést zraněného do stabilizované polohy, nebo jak ho otočit na záda. Po poledním klidu jsme vyrazili na procházku po centru, bylo sice mrazivo, ale zato svítilo sluníčko a procházka se vydařila. Večer jsme vařili curry s rýží a po jídle se hrálo a zpívalo. V neděli jsme měli plné ruce práce s vařením oběda, protože jsme si vymysleli knedlozelovepřo, zapojili se všichni a nakonec všem chutnalo. Zbývalo ještě uklidit základnu a vyrazit na vlak. Trochu jsme se strachovali o včasný návrat, jelikož první vlak měl zpoždění a nebylo tak jisté jestli stihneme přestup v Kolíně. Naštěstí vše dobře dopadlo a my dojeli na čas.