Kronika z roku 2019

	Datum	Novinka
	07. 12.	Rysí výprava na Říp Sešli jsme se na hlavní nádraží, a rychlíkem odjeli do Roudnice nad Labem. Trochu nás překvapilo že přijel City elefant. Na kraji Roudnice jsme si vylezli na Kratochvílovou rozhlednu. Po značce jsme došli až do vesnice Rovná, kde jsme si dali svačinu před výstupem na horu. V aleji vedoucí k úpatí hory pěkně fičelo. Cesta na vrchol je hodně strmá, ale jsou tu krásné vyhlídky. Pod vrcholem u chaty jsme si dali oběd. Po něm jsme se vyfotografovali u rotundy a začali sestupovat dolů. Cesta po druhé straně hory byla obtížnější, ale navíc plná kamenů a kořenů. Při stoupání jsme byli chránění horou, ale teď se do nás zase opřel vítr. Na úpatí hory jsme odbočili po neznačené cestě, která obchází kolem dokola. Matouš vyhlásil bombu, ale přiběhl nějaký myslivec, že to mají hon. Tak jsme se všichni vrátili na cestu, a v houfu pokračovali dál po cestě. Cestou jsme potkali ještě několik myslivců, kteří seděli u cesty a čekali. Za chvíli jsme se vrátili na značku, po které jsme přišli. Zde jsme si udělali zastávku a zahráli si hru na podlézání ostnatého drátu. Prošli jsme opět vesnicí Rovná a vydali se tentokrát po červené značce směrem k Roudnici. Za lesem jsme si udělali další zastávku a zahráli si hru. Cestu přes Roudnici jsme si trochu zkrátili. Rychlíkem jsme se vrátili zpátky do Prahy. Zapsal: Zlatý Vlas
	24. 11.	Tento rok jsme měli jednu malou premiéru. A to, že se po mnoha letech konala celostředisková akademie. V minulých ročnících ji pořádal jen náš oddíl, loni se k nám přidala Stodesítka a letos i Stopaři. A bylo to opravdu velké. Náš oddíl se sešel už ráno v klubovně, a to byla také menší premiéra. Poprvé jsme si totiž vyzkoušeli, jaké to je, když se v nové klubovně sejde celý oddíl najednou. Zjistili jsme, že to jde, i když tam bylo malinko těsno. Dopilovávali jsme naše vystoupení, rekvizity a projevy, po obědě jsme již vyrazili do KD Letňanka. Tam jsme připravili sál, vyzkoušeli si podium, připravili kasičku a už se začali objevovat první rodiče. Sál se celkem rychle zaplnil a jen tak tak jsme se tam vešli. Mohli jsme shlédnout různorodá vystoupení, od klasického divadla, přes loutkové, němé, videoklipy, reklamy, až po prodávání sušenek a uměleckých děl. My jsme si to moc užili a děkujeme všem, co dorazili za velkou podporu.
	02. 11.	Na listopadovou jednodenní výpravu se vydala Koťata do Svatého Jana pod Skalou. Vyrazili jsme z Berouna, kde jsme si hned před nádražím pohráli na hřišti a snědli svačinu. Poté jsme vyrazili po červené, jenže hned po startu nám začalo mírně pršet. Naštěstí to však netrvalo dlouho a brzy jsme mohli pláštěnky zas uklidit. Za Berounem nás čekalo velké stoupání, které nás provázelo téměř celou výpravu. Zpříjemnili jsme si ho Křečkovou hrou na stříhanou. Protože bylo trochu blátivo, spousta z nás cestou uklouzla. Proto jsme se rozhodli tipovat, kolik z nás dohromady za celou výpravu spadne. Ve svatém Janu už mnoho z nás dostalo hlad, proto Veverka stanovila rozcestí, na kterém si dáme oběd. Jenže to rozcestí bylo k nelibosti některých opět v kopci. Hlad nás však hnal dopředu velkou rychlostí a oběda jsme se brzy dočkali. Poté jsme pokračovali směr Srbsko a cestou jsme si několikrát zahráli rychloschovku, při které si někteří klouzavost bahna vyzkoušeli na vlastní kůži. Naštěstí se nám na rovném úseku do Srbska povedlo trochu oklepat a oschnout a mohli jsme nasednout do Vlaku zpět do Prahy. Zapsala: Elík
	11. 10.	Na oddílové narozeniny jsme se letos vydali opět do Strakonic. Měli jsme zamluvený autobus jen pro nás. Při čtení Poslední aristokratky nám cesta uběhla rychle, i když nás zdržela kolona. Večer už žádný program nebyl, jen jsme se ubytovali. Ráno začalo rozcvičkou. Po snídani byl nástup, při kterém roveři unesli Zlatého Vlasa, zamkli ho na sedm zámků a my ho museli vysvobodit. Celý oddíl se rozdělil na šest skupin a každá hledala jeden klíč nebo kód ke klíči plněním různých ukolů. Nakonec se nám podařilo Zlatého Vlasa osvobodit. Před obědem ještě zbyl čas, který každá skupina strávila po svém při přípravě scénky na večer. Po poledním klidu jsme odešli do lesoparku na protější straně řeky, kde jsme hráli Kubovu hru. Každá skupina vždy musela splnit vyhlášený úkol a když se jí to povedlo, mohla se v časovém limitu posunout dál pomocí stanoveného počtu rukou a nohou. Po hře jsme se vrátili do základny a začali připravovat hostinu. Koťata chlebíčky a jednohubky, rysové saláty. Roveři dodělali dort, na kterém zejména Malina pracovala už od rána. Nastal čas převléknout se do krojů. V tělocvičně se zatím připravilo promítání. Vzali jsme si každý něco k jídlu a Zlatý Vlas nám pověděl něco o dávné historii z počátků oddílu. Při jídle se promítaly fotky z posledního oddílového roku. Pak už nastal čas, aby jednotlivé skupiny předvedli své scénky, které si připravili pod vedením roverů. Čas se nachýlil, a tak jsme po scénkách vyrazili na čištění zubů a do spacáků. Ráno opět začalo rozcvičkou. Rysové ji měli dobrovolnou, Koťata se proběhla na hřiště. Tam našla peněženku nějaké slečny, Zlatý Vlas ji pak dopoledne odnesl na policii. Dopoledne jsme balili a zbylý čas věnovali programům po skupinách. Rysové si připravovali program na Akademii. Po obědě jsme doklidili základnu, udělali závěrečný nástup a společně se vyfotili. Na autobusovém nádraží nás opět čekal objednaný autobus, který nás odvezl zpět do Prahy, opět při čtení Poslední aristokraty. Tentokrát plynule bez kolony. Zapsal: Zlatý Vlas
	01. 09.	Ve chvíli kdy končí prázdniny a už už začíná škola je ten správný čas pro přivítání nových tváří mezi velké Rysy. Letos jsme se sešli na Roztylech a ve tři odpoledne se vydali do Krčského lesa. Tam jsme měli vytipované pěkné místo, téměř kruhové, lemované stromy. Jen co jsme na místo dorazili jsme se vrhli do úklidu, vysbírali jsme šišky a klacky a dodali tak místu slavnostnější ráz. Pak jsme měli chvilku na to sdílet naše zážitky z prázdnin. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého i z Jamboree v Americe, kterého se zúčastnili někteří Rysové. Pak už nastal čas na přivítání nových tváří. Vedoucí vybrali ze stávajících družin patrony na které se nováčci budou moci obracet v případě, že si nebudou vědět rady. S těmito patrony jsme se přesunuli kousek dál, kde už čekala Koťata a po jednom je začali doprovázet k Rysům. Nováčci dostali nový šátek, šňůrku, oddílové tričko a stezku a zařadili se ke své družince. K Sýkorkám nyní patří Ještěrka a k Veverkám Fialka, ke Svišťům přišli Šánoj a Kostík a ke Káňatům Žolík a Had. Po samotném rituálu jsme si ještě zahráli pár her ale pak nás vyhnalo počasí. Sbalili jsme věci a rychle vyrazili na místo návratu abychom se vyhnuli bouřce.
	03. 05.	Tentokrát byl Svojsíkův závod trochu netradiční, celý se uskutečnil v Praze. Sešli jsme se v pátek v podvečer v klubovně. Napřed jsme dali dohromady stany a domluvili jsme se, jak uskutečníme modul před závodem. Hned potom se družiny rozešli. Svišti šli k Matoušovi, Veverky k Majdě, Sýkorky a Káňata zůstali v klubovně. Všichni napřed doladili složení sobotního oběda a dodělali nákupní seznamy a vyrazili na nákup. Sýkorky pak zamířili k Lišce domů a Káňata ke Kubáčkům, kde připravovali své kuchařské dílo. Některé družiny začaly koukat na Záhadu hlavolamu ještě při vaření, jiné až po něm. Pak bylo ještě potřeba vydolovat z oddílové historie nějaký příběh, který by se podobal některému z příběhů Rychlých šípů, které byly motivem pro závod. Pak už šli všichni spát. Ráno jsme se nasnídali, sbalili a vydali se na společný sraz na náměstí Jiřího z Poděbrad, každá družina sama za sebe. Tam se setkaly s vedoucími a zaregistrovali se k závodu. Po společném nástupu s vysvětlením pravidel a úvodní scénce začal závod. Celý se odehrával v oblasti Žižkova a Vinohrad, dvě kontroly byly i v obchodním centru Flóra. Počasí nám moc nepřálo, bylo docela chladno a před obědem i začalo pršet. Závod končil u metra Želivského, kde jsme si našli spojení do kluboven střediska Blaník v Krči a dojeli tam. Postupně se tam sešly všechny družiny i rozhodčí. Čekala nás tam večeře a po ní jsme si ještě venku zahráli jednu hru. Naštěstí mezi tím přestalo pršet. Večer jsme zakončili společným nástupem s vyhlášením výsledků závodu. Sami jsme byli překvapeni výsledky našich družin: Sýkorky zvítězily, Veverky byly jen o tři body druhé, Svišti byli druzí, ale vítězná družina měla příliš staré členy a běžela mimo závod, a tak postoupili spolu se Sýkorkami do pražského kola, a Káňata se umístila na pátém místě. Ráno jsme začali balením a uklízením. Po snídani, při které jsme psali zpětnou vazbu na závod, byla pro nás připravena další hra na motivy Rychlých šípů. Po ní nás čekala teplá polévka. Celý víkend jsme zakončili společným nástupem, kde byla vyhlášena dopolední hra. Většina oddílů začala odcházet. My jsme si ještě dali oběd, zahráli Hutututu a zakončili výpravu nástupem s pokřikem. Pak už jsme si vzali batohy a vydali se pěšky na Kačerov, kde jsme měli rozchod.
	05. 04.	Tato výprava byla trochu netradiční, byla jen z pátku na sobotu. To proto, že měla být původně jednodenní, ale chtěli jsme jet do Dubu a tam se v sobotu ráno špatně jede. Začátek byl dost divoký. Ve Strašnicích někoho srazil vlak a tak vlaky na Benešov asi hodinu nejezdily. Náš rychlík dojel do Benešova s asi tři čtvrtě hodiny zpožděním, ale osobní vlak do Vlašimi na nás počkal. Nepočkal ale na Zlatého Vlasa a Piškota, kteří jeli ze Strančic. My jsme nestihli autobus, který nás měl dovézt až na rozcestí nad tábořištěm, tak jsme šli ze Znosimi pěšky. Zlatého Vlasa a Piškota vzal nějaký hodný pán z Kondrace autem až do Dubu a byli tam dříve než zbytek oddílu. Na tábořišti už na nás čekali Mínaříci se psy. Postavili jsme si stany a Liška pro nás ještě měla večerní hru. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a nosili jsme lístečky se svými jmény ke svíčkám rozmístěným po tábořišti. Vedoucí chytali ty, kteří se nechovali nenápadně. Pak už bylo dost pozdě a šli jsme spát. Ráno jsme začali rozcvičkou. Zlatý Vlas mezitím uvařil čaj. Po snídani začal vojenský výcvik. Začali jsme kruhovým tréninkem: mytí paluby (plata od bahna), čerpání vody z podpalubí (studny), shyby, slalomový běh a nošení podsad. Po svačině nás čekal výcvik v pořadovce. Už se blížilo poledne, tak jsme začali balit a dali jsme si oběd. Výborné fazole s párkem. Pak už byl čas dát se na cestu. Cestou jsme ještě zkoušeli prvky z pořadovky, jako třeba v rojnici přejít silnici. Cestou jsme si udělali jednu zastávku. Vlak ze Znosimi nebyl ani nacpaný a většina z nás i seděla. V Benešově jsme se rozloučili se Zlatým Vlasem, Piškotem a Králíčkem a rychlíkem odjeli do Prahy
	23. 03.	Výprava na Děd, rozhlednu u Berouna, je tradiční jarní rysí výprava. Vybaveni papírovými míčky a štíty jsme se sešli na hlavním nádraží a vlakem dojeli do Berouna. Bylo krásně slunečno, a tak jsme ještě v Berouně odložili svetry a bundy. První zastávku jsme si jako obvykle dali u kaple P. Marie Bolestné nad městem. Na další zastávce po pár stech metrech na vyhlídce jsme si zahráli lidské pexeso. V lese jsme se pak zastavili, abychom si zahráli triangl. U rozhledny na Dědu bylo docela dost lidí, jak se dalo čekat při takovém počasí. Naobědvali jsme se. Mezitím se vrchol trochu vylidnil a my jsme se mohli pustit do bitvy o rozhlednu. Jednou vyhráli útočníci, jednou obránci. Pak už byl čas začít se vracet. Šli jsme po červené značce. Okolo cesty rostla spousta jaterníků podléšek a podbělů. U nádrže před Brdatkou jsme si zahráli hru, při které jsme měli sbírat lístečky o chráněných územích a dát je správně dohromady. Sbírání se ale protáhlo a museli jsme vyrazit na vlak a lístečky sestavit až ve vlaku.
	23. 02.	První Myščí únorová výprava, která pro ostatní ale byla už druhá, nás zavedla, stejně jako Rysy, do Říčan. Po společné jízdě vlakem nám Rysové utekli a šli vlastní cestou. My jsme došli až k rybníku Jurečku, kde jsme si dali svačinu a taky jsme potkali Křečkovu kamarádku. Po celou výpravu jsme měli za úkol vést vedoucích po turistických značkách. Šlo nám to skvěle, poznali jsme dokonce několik druhů značek. Po nějaké době nás dohonil Monte. Stavili jsme se na chvíli na hřišti a pak pokračovali dál po zelené. Cestou jsme si zahráli na Kukačky a pak už jsme se začali těšit na oběd a také počítat, kolik minut do oběda zbývá. Po obědě jsme zašli hlouběji do lesa, kde byla spousta ledu, po kterém se dalo skvěle klouzat. A taky padat... V lese jsme hledali přírodniny a stavěli z nich domečky pro skřítky a broučky. Pak už jsme pomalu došli zas do Říčan a cestou si zahráli ještě pár her. Na nádraží nám zbyla spousta času, tak jsme stihli ještě svačinu, zkoušeli jsme cvičit psa a taky jsme si zahráli Rybičky. Pak už nám přijel vlak, ve kterém seděli opět Rysové, a rozjeli se zpět do Prahy.
	09. 02.	Na únorovou jednodenku jsme s Rysy vyrazili poznávat krásy Prahy. Sešli jsme se s Koťaty na Hlavním nádraží a odtud vyrazili metrem na I.P. Pavlova kde jsme sedli na dvaadvacítku a dojeli na Újezd. Vyrazili jsme zjistit v jakém intervalu jezdí lanovka a s potěšením jsme zjistili, že odjíždí za pár minut. Nalodili jsme se tedy do lanovky a nechali se vyvézt na do půlky petřínského kopce na zastávku Nebozízek. Tam nám Vlas rozdal zadání a úkolem naší družiny bylo splnit úkoly a vrátit se na čas na horní stanici lanovky. Podívali jsme se tak třeba na Pražský hrad, abychom spočítali zámecké schody a do Nerudovi ulice na dům U Dvou slunců. Zjistili jsme kdo byl Vladimír Vojíř a v jaké pozici se nachází socha Vrchlického. Podařilo se nám dokonce zabloudit při hledání sochy Herkula, které jsou naneštěstí v okolí hned dvě. Po splnění všech úkolů jsme se všichni sešli a vyrazili ke správné soše Herkula, kde jsme si dali oběd a vyhodnotili jsme kvíz. Pak jsme vyrazili na Anděl a nasedli jsme do tramvaje č.16, která nás dovezla k vinohradskému sokolu, kde jsme měli zamluvenou plaveckou dráhu. Rychle jsme se převlékli a pospíchali do bazénu. Měli jsme možnost si splnit velkou část odborky Plavec, vyzkoušet několik plaveckých stylů i si skočit šipku. Potom nám Liška pověděla jak správně zachraňovat tonoucího člověka a mohli jsme si vyzkoušet vše i v praxi. Pak už se ale čas nachýlil a my museli z bazénu ven. Pak už zbývalo se jen umýt, obléct a vyfénovat vlasy a rozešli jsme se kolem čtvrté hodiny před sokolovnou.
	26. 01.	Jako každý rok, i letos jsme se s oddílem zúčastnili tradičního zimního přechodu Brd. Sešli jsme se v sobotu ráno na Vršovickém nádraží a s trochou úsilí se vešli do vlaku společně s mnoha dalšími oddíly. Nakonec jsme ulovili v celku dobré místo a tak cesta byla i přes všechna očekávání pohodlná. Vystoupili jsme s velkou částí vlaku v Rymaních, kde jsme zahájili výpravu. Společně s davem jsme se přesunuli přes Mníšek pod Brdy na Kytínskou louku. Tam jsme měli čas si vyměnit Brděnky, koupit nějaký upomínkový předmět a dát něco dobrého k jídlu. V jednu hodinu byl společný nástup, na kterém se k každý přítomný oddíl uvedl svým pokřikem a který jsme zakončili Junáckou hymnou. Pak se každý oddíl vydal svou cestou. My jsme vyrazili na rozcestí Červený kříž, kde jsme se rozloučili s Koťaty a pokračovali dále po červené. Během cesty jsme si ještě zahráli pár her. U skalky, jsme se napojili na zelenou, která nás zavedla až do Řevnic, kde už jsme se opět začali potkávat s ostatními oddíly. Do vlaku jsme se vešli jen tak tak a dojeli zpět do Prahy unavení, ale spokojení.
	12. 01.	Na první lednovou výpravu jsme s Rysy vyrazili do okolí Karlštejna. Vlakem jsme dojeli do Srbska a zasněženou krajinou se vydali po žluté značce směrem ke Kubrichtově boudě. Na kraji lesa jsme výpravu zahájili pokřikem. Na louce před Kubrichtovou boudou jsme si zahráli jednu hru - soutěžili jsme v házení oštěpem. V kopci nad údolím jsme si uspořádali závody koňských spřežení. Čtyři utvořili dvojspřeží s vozem a pátý dělal jezdce. Nutno říci, že vozy se rozpadaly a jezdci padali, ale nakonec všichni dojeli. Pak jsme se ještě snažili zhasnout svíčky sněhovými koulemi. Na louce na Karlštejnem jsme stavěli sněhuláky a sněhové sochy. Pod hradem jsme zašli do muzea voskových figurín. Prohlídka začala zajímavým kaleidoskopem, pak jsme si prohlédli spoustu figurín různých řemeslníků a známých osobností. U pokladny jsme si ještě koupili upomínkové předměty. Nad Karlštejnem jsme si zahráli honičku, kde pronásledované určovala hozená rukavice. Pak už jsme jen sešli dolů do Hlásné Třebáně a přez most do Zadní Třebáně na vlak. V Hlásné třebáni jsme viděli auto, které nejspíš při nedávném náledí nešťastně zaparkovalo ve svahu pod silnicí.