Kronika z roku 2014

	Datum	Novinka
	20. 12.	Letošní vánoční vycházku pro nás připravila Elík. Vydali jsme se tentokrát do Chuchle. Sešli jsme se na Smíchovském nádraží a autobusem jsme dojeli do Chuchle. Vystoupili jsme za železničním mostem. Tam už na nás čekali Vitamínovi a Bodláci. Vydali jsme se do kopce směrem k lesní ZOO. U ní jsme se zastavili a prohlédli si zvířátka. Napřed z vyhlídky velká ve výběhu a pak i malá v klecích. Děti se ještě vyřádili na dětském hřišti a nakonec jsme si udělali společnou fotografii. Zde nás došla Kačenka s Redem, kteří nestihli sraz kvůli opožděnému autobusu. Pak už jsme se vydali dále. Cestou jsme si zahráli na sněhuláky. Za kostelem sv. Jana Nepomuckého je krásná vyhlídka, ze které jsme se podívali na Vltavu a na přilehlou část Prahy. Pak jsme se vrátili na cestu a kousek od ní jsme si našli stromek. Tentokrát listnatý, protože široko daleko nebyl ani jeden smrček. Ozdobili jsme ho, rozsvítili si lampičky a zvířátkům jsme zazpívali pár koled. Pak už nastal čas na návrat a tak jsme v nastalé tmě pomalu sešli po cestě zpět do města. Protože nám ještě zbylo trochu času, uspořádali jsme soutěž v doručování dárků mezi Ježíšky a Santa Clausy. Samozřejmě, že to vyhráli Jeíšci. Na zastávce se s námi rozloučili ti, kteří se vraceli k autům na výchozí zastávku. Ostatní pak dojeli zpět k metru, popřáli jsme si hezké svátky a rozešli jsme se.
	06. 12.	Na prosincovou družinovou výpravu Myšky a Koťata vyrazili společně. Ač to smrští omluv na poslední chvíli v pátek večer vypadalo, že asi nikdo nedorazí, nebylo to tak zlé. Na Hlavním nádraží se nás v tu relativně časnou hodinu sešlo celých 24 hlav, a troufám si říct, že se nám to všem vyplatilo. Vlakem jsme s přestupem ve Zdicích dorazili do uplakané Příbrami, kterou jsme ale rychlým pochodem prázdnými ulicemi rychle nechali za sebou. Venkovní mokro ukončila veliká vrata ohromné garáže a několik usměvavých hasičů. Svačinu jsme stihli už ve vlaku, takže jsme si jen odložili batohy a oblečení v učebně v patře, a vrátili se do garáže. Prohlédli jsme si vybavení několika zásahových aut, které většinu Myšek i Koťat uchvátili, ač nám většinou slova jako proudnice nic neříkali. Ještě větší nadšení přišlo, když se otevřely dveře aut, a my mohli prolézat auta zpředu dozadu a zprava doleva, jak se nám zachtělo. A že jich tam nebylo málo! Krom nejnovější tatrovky nás zaujala hlavně zvedací plošina a čluny. Kdo chtěl, mohl si potom vyzkoušet téměř kompletní výstroj k zásahu a projít se s ní po garáži. Boty, kalhoty, kabát, helma, přístroj na zádech. Podle Koťat "lehoučký". Myšky by se v kalhotech ztratily klidně dvě naráz, tak jim stačil kabát a helma, a už tak jim podklesala kolena. Před obědem jsme stihli ještě vylézt na střechu jednoho z aut. Po obědě jsme si vyzkoušeli, jestli umíme na ukázkovém domě najít všechna hrozící nebezpečí. Prošli jsme na jedničku, tak jsme mohli vyrazit dál. Podívali jsme se na skluzy - všem dobře známé "tyče" na rychlý sjezd k autům. "Dospěláci" si je mohli vyzkoušet sjet celé, Myšky a Koťata pak sjížděli dolní úsek, kam je byli ti starší schopní vysadit. Stejně jako předtím z garáže se odtud nikomu nechtělo, ale milí hasiči vždy slíbili, že to, co nás čeká, je ještě lepší, což nás vždy popohnalo dál. Venku jsme se podívali do dílny, kde si hasiči z dřeva můžou vyrobit, co jim chybí. Myšky uchvátil hlavně vyřezaný oříšek jako z Doby ledové. Venku jsme si pak vyzkoušeli hasící přístroje, na každého se dostalo hned třikrát, pak nám naštěstí došel hasící prášek, a mohli jsme se tak dostat k překvapení výpravy - do polygonu. Před vstupem do něj samotného jsme si vyzkoušeli hasičskou "rozcvičku" - nekonečný žebřík, kladivo na kladce, které neuzvedly ani dvě Koťata a Myšky na něm visely půl metru nad zemí, a "překážkovou dráhu", do které se lezlo poklopem po žebříku. Polygon samotný se ukázal jako úžasné dětské hřiště. Klecová prolézačka o dvou patrech, s průlezy nahoru a dolů, provazovými úseky a zúženými průlezy. Geniální. Myšky a Koťata v něm vydrželi řádit přes hodinu, a to jak za "dětského" provozu, tak za tmy za doprovodu zvukových a světelných efektů. Úplně vyčerpaní jsme si po hodině řádění dali svačinu, poděkovali, rozloučili se a vyrazili na vlak. Komu ještě zbyla energie, pustil se ve vlaku do plnění nováčkovské nebo stop. A pak už jen hurá domů.
	05. 12.	Rysové svoji družinovou výpravu zahájili už v pátek večer. Když jsme to plánovali, nedošlo nám, že je zrovna Mikuláše, a tak někteří dorazili později, protože chodili jako Mikulášové a čerti. Hlavním bodem večera byla toast party. Přinesli jsme si toustovače, nakoupili suroviny a dali jsme se do toho. Každý si dělal tousty podle své chuti, došlo i např. na medové. Občas to někdo trochu přehnal a tak to občas trochu teklo ven. Ale pošmákli jsme si. Potom jsme uklidili po toustování a Majda se Zlatým Vlasem vytáhli kytary a zpívali jsme do té doby, než Zlatý Vlas vyhlásil přípravu na večerku. Ve tři čtvrtě na osm se zároveň rozezněli budíky dvou mobilů. Zlatý Vlas začal všechny vyhánět ze spacákuů, ale nikomu se z nich nechtělo. Nakonec ale přece jen všichni ze spacáků vylezli. Dali jsme si snídani, během které dorazil ještě Honza, sbalili jsme si věci na lezení a vydalí se na tramvaj. Ta náz dovezla až k Výstavišti. Před Mamutem jsme chtěli počkat na desátou a na Brouka, ale zaměstnanci nás slyšeli a pustili nás dovnitř o pár minut dříve. A v zápětí dorazil i Brouk. Převlékli jsme se, půjčili jsme si chybějící sedáky a rozdělili jsme se do skupinek - vždy jeden dospělí a 2-3 Rysové. Brouk jako instruktor horolezectví nám vysvětlil, jak se máme jistit a jak lézt a vydali jsme se na stěny. Každá skupinka zkoušela různé stěny, zašli jsme si i na boulder, který to u některých vyhrál. Brouk na něm i zorganizoval hru. V poledne jsme si v šatně dali oběd. Okolo půl druhé už část Rysů lezení přestalo bavit a tak s nimi Majda a Monte vyrazili do Stromovky, kam za nimi později měli přijít i ostatní. Když už jsme pomalu chtěli s lezením končit, stala se nemilá událost. Jeden z Rysů, který zrovna jistil Zlatého Vlasa ho neubrzdil při slaňování a Zlatý Vlas na zem dopadl trochu rychleji, než se sluší. Rysové hned zavolali zaměstnance Mamuta a ten zase záchranku. Zlatý Vlas sice tvrdil, že mu nic není, jen škrábnutí na hlavě, ale jistota je jistota. To samé si mysleli i záchranáři a tak ho odvezli do Motola, kde Zlatého Vlasa prozkoumali horem dolem, ale nakonec našli jen natrženou hlavu a naraženou patu. Tak to dobře dopadlo. Majda a spol se hned po Vlasově pádu vrátili do Mamuta, zaplatili náše lezení a vydali se zpět do klubovny. Tam uklidili po našem přenocování a ve čtvrt na šest se rozešli. Část Rysů pak odjela s Majdou na hlavní nádraží, kde měla rozchod Koťata s Myškami.
	09. 11.	Koťata měla tentokrát trochu netradiční výpravu. Jela totiž do aquaparku. Ale nejdřív pěkně od začátku. Sešli jsme se s Myškami na hlavním nádraží a vyrazili vlakem do Berouna. Když jsme se všichni usadili, vytáhl si každý z dětí svojí krabičku a pustil se do svačiny (i když na ní bylo trochu brzy, ale to nikomu nevadilo ;). V Berouně jsme měli na přestup jen asi tři minuty, ale zvládli jsme to a po pár minutách jízdy jsme zase vystupovali. Odteď už musel každý po svých. Pomalu jsme se vraceli zpět do Berouna a cestou ještě udělali pár zastávek. Na oběd jsme se zastavili na hřišti, kde se všichni ihned rozeběhli na houpačky a na oběd málem zapomněli. Pak už jsme konečně dorazili k našemu vytouženému cíli. Před aquaparkem jsme se rozdělili do čtyř skupinek, v každé s jedním vedoucím. V těch jsme se pak drželi po celou dobu v bazénu, na klouzačkách, tobogánech a dalších zábavných atrakcích. V bazénu jsme si nejen užívali, ale také tu byla možnost splnit si stopu plavce. Čas rychle utekl a museli jsme vyrazit na nádraží, kde jsme si počkali na vláček domů.
	09. 11.	Myšky na svoji družinovou výpravu měly hned tři cíle. Z Hlavního nádraží jsme vyrazili tramvají k Malé Želvě domů. Po cestě jsme hledali slečnu v šále a pána v klobouku, zelené auto a značku přechodu. U MŽ doma jsme si dali svačinu, protože nám po cestě dost vyhládlo, a pustili jsme se do výroby cukroví na akademii. Myškám šlo koulení kuliček rychleji, než vedoucím výroba těst na ně, takže jsme práci proložili hrama a písničkama s nácvikem na akademii. Po obědě jsme vyrazili na autobus skrz park, kde jsme si zahráli bombu. V jednu hodinu už jsme byli u Triloparku, kam nás neomylně od zastávky dovedla Zombík. Poslechli jsme si přednášku o vzniku života na Zemi, a vrhli se na úkoly, které na nás čekaly: odkrývání kostry v písku, odlévání trilobitů ze sádry, prapuzzle, a hledání zkamenělin v kamenech pomocí "vrtačky". Když jsme byli se vším hotoví, snědli jsme svačinu a šli se vyběhat do blízkého parčíku. Vylezli jsme na všechny kameny a při běhací hře snědli zbylé piškoty z cukroví. Pak už jsme jen nastoupili do autobusu a popovezli se na metro, kterým jsme dojeli zpět na Hlavní nádraží za rodiči.
	09. 11.	Na svou družinovou výpravu se Rysové vydali do Voděradských bučin. Vlakem jsme dojeli do Říčan, kde jsme se setkali se Zlatým Vlasem a Vitamínem. Přešli jsme na autobusovou zastávku. Chvilku to bylo napínavé, protože podle vyvěšených jízdních řádů to vypadalo, jako že žádný autobuse jet nemá, ale nakonec přijel. Z Louňovic jsme se vydali po modré značce. Rysové cestou dostali tajný úkol, který pak plnili celou výpravu. V lese na rozcestí jsme si dali svačinu a přečetli si něco o Voděradských bučinách. Z rozcestí jsme se vydali cestou do kopce. Po chvíli jsme ale zjistili, že jsme vyrazili jinak, než Majda původně zamýšlela. Vydali jsme se totiž po odbočce ke Kaménce. To ale nevadilo, prostě jsme šli trasu obráceně. Po chvíli jsme se napojili na žlutou značku a po ní šli dále. Zanedlouho jsme si udělali další zastávku, na které jsme si procvičili vystoupení na Akademii. Přitom jsme zdravili kolem jedoucí cyklisty. Žlutá značka nás dovedla až k modré, kterou jsme předtím opustili. Po ní jsme došli ke studánce, kde jsme si dali oběd a opět jednou projeli naše vystoupení a zahráli si triangl. Pak jsme se vrátili po modré až na rozcestí se žlutou a pokračovali po modré dále. Rysové stále plnili své úkoly. Majda se začala obávat, že jdeme příliš pomalu a tak nás začala popohánět. Na rozcestí, na kterém jsme ráno špatně odbočili jsme se vydali dolů směrem k rybníkům. Na rozcestí s červenou jsme se chvíli zdrželi, protože Rysové se prali s jednou šifrou. Nakonec jí ale vyluštili a provedli svůj chemický pokus. Po červené jsme pak už došli až do Louňovice a autobusem a vlakem se vrátili zpět do Prahy. Jen Zlatého Vlasa a Vitamína jsme opět nechali v Říčanech.
	25. 10.	Na letošní podzimní prázdniny jsme jeli na rukavičkovic chatu do Horního Žďáru u Jindřichova Hradce. Sešli jsme se v sobotu ráno na hlavním nádraží a vlakem jsme dojeli do Veselí nad Lužnicí. Tam jsme si dali oběd a dalším vlakem dojeli do Jindřichova Hradce. Odtud už jsme museli pěšky. Kousek za městem jsme si udělali zastávku. Nasvačili jsme se a zahráli pár her. Mezitím přijela Bodlák, která odvezla nejmenším dvěma Myškám batohy a vedoucím kytary. Měli jsme se zde sejít s Rovery, ale ti měli zpoždění. Tak jsme se vydali na další cestu. Došli jsme do Žďáru a ubytovali jsme se. Rysové ještě před začátkem osobního volna plánovali vystoupení na akademii. Poté oddíl svedl bitvu o Řím proti roverům. Po večeři roveři s oddílem zpívali a vedoucí si udělali poradu. Nedělní ráno jsme zahájili rozcvičkou. Po snídani a ranní prohlídce začala každá skupina svůj program. Rysové pokračovali přípravou svého vystoupení na akademii a po svačině se zabývali plánováním pondělní výpravy. Koťata si vyzkoušela namaskovat zranění a poté je i ošetřovat. Myšky zahájily etapu s princem Bajajou tím, že po vyslechnutí první části pohádky, přesvědčovaly pana krále, aby je pustil do světa. Po svačině šly kotěcí holky vařit oběd a kluci začali nacvičovat na akademii. Roveři si ráno připravili program pro Myšky, který s nimi po svačině zrealizovali, takže si společně užili výlet do zoo. Oběd se trochu opozdil a tak Rysové ještě vyrazili do herny. Ta se pro Rysy ostatně stala jedním ze symbolů těchto podzimek. Ping-pong, kulečník, hokej, šipky apod. byly velmi oblíbené. Polední klid se malinko protáhl a po něm jsme se všichni odebrali do lesa na hru. Při ní vězni pašovali zlato a snažili se jím uplatit ředitele věznice, aby je nechal utéct. Když jsme se vraceli do chalupy, začínalo se šeřit. V průběhu hry se s námi rozloučila část roverů a Malá Želva s Vítkem a odjeli do Prahy. Rysové se po svačině věnovali odborkám, Myšky vyráběly draky, roveři šli vyrábět brnění a Koťata pokračovala v nácviku na akademii. Po večeři šly Myšky spát a zbytek oddílu se sešel v jídelně a zpíval. Během zpívání šli zájemci na půdu na stezku odvahy. Ani v pondělí jsme nevynechali rozcvičku. Po snídani jsme se sbalili a vydali se na výlet. Myšky se nejprve došly vyřádit na nedaleké dětské hřiště. Pak pokračovaly na výlet po okolí Horního Žďáru, přičemž celá cesta byla nabita různými hrami k tématice na prince Bajaju. Cestou se utkaly s drakem, kreslily na dračí hlavy, jely na koních do bitvy a hrály kolíčkovou mafii. Po návratu do chaloupky si vyzkoušely ošetřování zraněného Bajaji a zazpívaly si. Rysové se vydali po žluté značce směrem na Lásenici. U rybníka za Horní Lhotou jsme si dali svačinu a zahráli si hru, při které čtyři lidé vytvořili kozu, na kterou pak další člověk naskočil a přelezl přes ní. Docela jsme se u toho pobavili. V Lásenici jsme v Coopu koupili sýr, který Majda s Bodlákem včera zapomněly koupit. Po silnici jsme došly do Nové Vsi, která je zajímavá tím, že je vystavěné do půlkruhu. U křížku jsme si dali oběd, během kterého nás Křeček bavila svým Labutím jezerem. Než jsme dojedli, přišla Koťata. Rysové si zahráli triangl a pak Koťata začala honit Lišku a Křečka. Poté jsme se už vydali na další cestu. Ve škarpě u hlavní silnice našla Liška s Křečkem kotě, které jsme vzali s sebou, protože by tam nepřežilo. Během zastávky na lesní cestě jsme si zkoušeli měřit azimut. Další zastavení bylo u vypuštěného rybníka, kde právě probíhal výlov. Pak už jsme přes Horní a dolní pěnu došli až do Horního Žďáru. Myšky nás předběhly jen o chvíli. Myšky si šly hrát do herny a roveři s některými Rysy začali vařit večeři. Za šera pak dorazila i Koťata. Koťata se na výlet vydala také. Cíl měla stejný jako Rysové, ale trošku kratší cestou. Vzhledem k počasí, které bylo velmi chladné, se cesta často prokládala běhací hrou. Proto jsme si vyzkoušeli, jaké to je být buldokem, čarodějem nebo čertem. Na cestě zpátky jsme si vyzkoušeli, jak co nejlépe transportovat zraněného. Ke konci jsme už byli všichni zmrzlí, a tak jsme se těšili do chaty, kde už na nás čekali všichni ostatní. Před uložením Myšek Rysové a Koťata zahráli pohádky, které si pro ně připravili. Rysové pak pokračovali do čajovny, Koťata si zahráli pár her a písniček. V úterý ráno Myšky čekal rytířský turnaj, vyzkoušely si jakého mají pamatováka, jestli si umí zavázat a zas rozvázat škorně, rozveselit princeznu výrobou papírové květiny, a hlavně jestli by se o sebe dokázaly postarat co se jídla týče, tedy ukrojit chleba. Všichni účastníci turnaje obstáli, tak si mohli ověřit, jestli mají šťastnou ruku a trefé jablkem Bajaju. Po obědě jsme zkontrolovali naši schopnost orientovat se podle šipek a fáborků v okolí chalupy, pomohli nanosit pořezané větve ze stráně, a velmi pečlivě je spálit. V úterý po ranní rozcvičce a snídani se Rysové opět věnovali svému programu na oddílovou Akademii. Tentokrát, protože bylo hezké počasí, ho nacvičovali venku na dvoře před chalupou. Po svačině už byl čas dát se do vaření oběda. Po obědě byl program pro všechny společný pro Rysy a Koťata. Místo nájmu jsme pro Rukavičkovi udělali brigádu. Na zahradě za chalupou jsme shrabali seno, pod ořechem na dvoře listí a k ohništi jsme stahali větve, které jsme za šera spálili. Mezitím Rysové s Koťaty odběhli svůj orientační závod po azimutech. Běhali po trojicích, vždy jeden Rys a aspoň jedno Kotě. Nikdo se neztratil, všichni doběhli, i když některým to trvalo déle. Po večeři nás pak ještě čekala stezka odvahy po svíčkách. Během ní odjeli Bodlák, Zlatý Vlas, Majda, Čmelák, Padák a Bob, protože už museli domů kvůli škole a práci. Ve středu ráno se Myšky konečně vrhly do služby v kuchyni a namazaly pro všechny snídani. Pak si s pomocí starších Rysů a roverů sbalily batohy a s nimi na zádech se vydaly na cestu na vlak. Skoro všechny Myšky si donesly batoh až na nádraží, což je úžasné zlepšení! Na cestě domů jsme si krom vlaků užili i autobus kvůli výluce na trati, ale i přes tuhle komplikaci jsme se nikde neztratili a v pořádku dorazili do Prahy.
	11. 10.	Oddílové narozeniny jsme slavili opět u Bodláků v Pikovicích. Přijeli jsme vlakem, na zastávce už na nás čekal Padák, Bob a roveři, kteří svoji výpravu zahájili už v pátek. Došli jsme k Bodlákům, nechali jsme si tam věci a vzali si jen batůžky s věcmi na jeden den. Vydali jsme se podél řeky a pak začali stoupat na Medník. V sedle pod Medníkem jsme si dali oběd a po něm vyrazila skupinka nadšenců na vrchol. Ze sedla jsme pak sešli do Závisti. Na kraji vesnice nám nerudná paní zakázala přejít přes louku a tak jsme si museli trochu zajít. V Závisti na farmě nás čekal pan farmář a provedl nás po farmě. Ukázal nám krávy a koně a některé děti pak zkusili s koněm tahat klády a hřebelcovat koně. Potom jsme se přes Hradištko vraceli zpět do Pikovic. V Pikovicích nám Bodlák ukázala školu. Po návratu k Bodlákům připravila stezku s šiframi, na jejímž konci čekal balíček s oddílovou nášivkou a novým šátkem. K2, Kaktus, Monte a Zlatý Vlas mezitím rozdělali oheň a začali péct kuřecí maso. Každý si pak ještě mohl opéct buřt. Pak šly Myšky spát a ostatní si ještě zazpívali. Po rozcvičce a snídani jsme si užili hry v kempu u vody. Po návratu začala oslava oddílových narozenin. Navštívil nás i Král s Aničkou. Promítli jsme si hromadu fotek z posledních čtyřech let a přečetli si zápis z první oddílové schůzky. Pak přišel vrchol, na který se všichni těšili: venku na zahradě byl připraven stůl s dorty. Po dojedení dortů jsme ještě udělali společnou fotografii a povídali jsme si. Po obědě jsme si sbalili věci, rozloučili jsme se s Bodlákem a vydali se na vlak. Na nádraží jsme se rozloučili pokřikem.
	19. 09.	Třetí týden v září jsme se společně se Stopaři vydali na střediskový sraz do Dubu. Sešli jsme se v pátek vpodvečer na Vršovickém nádraží a přes Benešov dojeli do Znosimi. V Benešově s k nám přidal Zlatý Vlas, Elík, Piškot a Vitamín. Vlak do Znosimi byl nacpaný k prasknutí, protože to byl pouze jeden vagónek a jel s námi ještě další oddíl. A také pět Stopařů. Bodlák na zastávce naložila Myškám batohy do auta a vyrazila napřed. Cestou se nám setmělo a tak jsme v Hradišti vyndali baterky. Na odbočce u silnice čekala Bodlák. Vzali jsme věci, které vezla a sešli jsme dolů na tábořiště. Začali jsme stavět stany. Když zavolala Míša, že už dorazila i Kačka, vydali jsme se nahoru pro zbytek věci. Pak jsme dostavěli stany, navečeřeli jsme se a šli spát. Ráno bylo slunečné. Při rozcvičce jsme nasbírali dříví a uvařili si snídani. Po snídani jsme sraz zahájili společným nástupem a pak už vypukl boj o střediskovou vlajku. Náš oddíl se rozdělil do čtyř skupin, Stopaři tvořili pátou. Stavěli jsme kosmickou loď na dopravu antihmoty zpět na zem. Napřed jsme ale musel dát dohromady součástky, které jsme získali třeba výrobou horkovzdušných balonů, luštěním šifer nebo prusíkováním a chozením po laně. U Majdy jsme získali i potraviny na oběd. Jak se chýlilo odpoledne k večeru, začaly jednotlivé skupiny stavět své lodě z PET lahví a polystyrenové desky. První začali Stopaři, ale pak je předběhly dvě naše družiny a vlajku nakonec vybojovala skupina vedená Padákem. Ke konci nám začalo trochu pršet. K2, Monte a Kaktus mezitím připravili slavnostní oheň. Pak už nastal čas na vaření večeře. Ke konci začalo opět pršet a s ohněm to vypadalo špatně. Počasí se naštěstí umoudřilo, ale přece jenom se podepsalo na pochodni, která nechtěla hořet, takže Zlatý Vlas se Smajlem museli oheň zapálit přímo. Na začátku Zlatý Vlas předal střediskovou vlajku vítězné družině a pak už jsme zpívali až do závěrečného Gillwellského kruhu s Valčíkem na rozloučenou. Nedělní ráno bylo opět slunečné. Po rozcvičce a snídani Zlatý Vlas, Mamut a další řezat popadané stromy a potom i tahat dřevo napadané do řeky, aby nevytvořilo bariéru, která by způsobila zatopení louky. Ostatní zatím balili, uklízeli tábořiště a odtahovali dřevo. Pak už zbyl čas jen na dobalení, přípravu oběda a už jsme museli odcházet, abychom stihli vlak. Cestou jsme odnosili věci k autu, Bodlákovi se do kufru vešla většina batohů a tak šel skoro celý oddíl nalehko. Na nádraží jsme sraz zakončili pokřikem a pak už jsme se cpali do úplně plného vlaku, protože v něm opět cestoval ten samý skautský oddíl. V Benešově jsme se rozloučili se Strančickou čtyřkou a rychlíkem odjeli do Prahy.
	06. 09.	Koťata zahájila první výpravu tohoto školního roku přespáváním v klubovně. Tam jsme se v pátek sešli, ale spát jsme ještě nešli. Nejdříve jsme se pořádně navečeřeli a pak si zahráli na potápěče. Pomocí šnorchlů jsme sbírali bublinky chloru z bazénu, aby byl pěkně čistý. Nakonec jsme si před spaním pustili dva díly Cesty kolem světa za 80 dní, které jsme neviděli na obvodním setkání. Pak už začalo být pozdě a začali jsme se chystat na kutě. Ještě jsme si před usnutím stihli popovídat, kde jsme byli na prázdninách. Ráno jsme se probudili a začali se chystat k odchodu. Na nádraží už na nás čekali Myšky. Čekali jsme společně na vlak na hlavní nádraží, ale jaké bylo naše překvapení, když místo obyčejného vlaku přijel historický československý vláček. Naštěstí nás výpravčí vzal i bez speciálních jízdenek, a ještě dal každému obrázek. Nakonec jsme s několika přestupy dorazili na Křivoklát a ještě na nádraží se nasvačili. Na hradě jsme si prohlédli hradby a věž a po obědě jsme se s Myškami rozloučili a odešli vlastní trasou. Cestou jsme se ještě jednou zastavili, když nás čekala další etapa s kocourkem Modroočkem. Museli jsme sesbírat co nejvíc jídla pro kočku Zelenoočku, která měla velký hlad. Nakonec jsme dorazili celí utahaní na nádraží a ve vlaku jsme opět potkali Myšky a společně dojeli do Prahy. Myšky si na hradě po odchodu Koťat ještě prohlédly jednu věž, zahlédly hradní strašidlo, které se prohánělo po hradbách a nechalo se zahlédnout vždycky jen na chvilku, a doplnily si pití do už dávno prázdných lahvní. Pak jsme i my vyrazili z hradu ven, hledat, kudy se vydalo naše strašidlo. Nechávalo nám na stromech modrobílé duchařské značky, takže se nám podařilo ho stopovat. Když jsme došli až k malému vodopádu, přes který vedl most, zahráli jsme si zvířecí pexeso, kde si každý vyzkoušel, jak umí napodobovat zvířata. Potom jsme posbírali obrazy, které omylem rozbil duch při procházení zdí, a správně je sestavili. Do odjezdu vlaku pak už nezbývali moc času, tak jsme se nasvačili a vyrazili na vlak. Než přijel, zahráli jsme si molekuly a cukrkávu. Ve vlaku Myšky popadaly na naštěstí volná místa, půlka jich usnula než se vlak rozjel, a některým to vydrželo i přes několik přestupů až do Prahy.
	05. 09.	Rysové se na první potáborovou výpravu vydali na puťák. Sešli jsme se v pátek odpoledne ve Vršovicích, ve Strančicích k nám pak přišoupli ještě Zlatý Vlas a Vitamín. Cestou se začaly stahovat černé mraky a začalo pršet. Po přestupu v Benešově jsme vystoupili ve Vlašimi, kde po dešti nebyly žádné stopy. Vydali jsme se po modré značce směrem na sever. Zakrátko jsme opustili město a cestou podél Blanice jsme se brzy dostali do lesa. Tam jsme se zastavili na krátkou přestávku. Po ní jsme ještě chvíli pokračovali a záhy jsme si našli místo na spaní v hustším smrkovém lese. Postavili jsme si plachtičky a připravili si spaní. Většina z nás zalezla do spacáků, někteří ještě povídali a Zlatý Vlas hrál na kytaru. Postupně jsme všichni usnuli. Ráno jsme se probudili do růžova vyspaní. V lese byla mlha, která se ale rychle rozpustila. |Sbalili jsme si, na ohni jsme si uvařili čaj a nasnídali jsme se. Pak jsme vše dobalili a vydali jsme se na cestu. Zakrátko jsme dorazili do Měsíčního údolí, známé skautské základny vlašimských skautů. Tam se nám podařilo vydat se po špatné cestě. To jsme ale zjistili zakrátko a po lesní cestě jsme modrou značku opět rychle našli. U Mariánské kapličky před Hrádkem jsme si udělali zastávku na svačinu a pár her. Zlatý Vlas objevil za kapličkou pumpu a tak jsme i doplnili vodu. Prošli jsme vesnicí a pokračovali dál. U další samoty vedla cesta dost podivně. Ač mezi domy vedla cesta, značka domy obcházela po strmém svahu a pak se zase vracela na cestu. Asi tam bydlel někdo dost nerudný. Na kopci nad vesnicí jsme si opět chvíli odpočinuli. Z další vesnice jsme museli kus po silnici. Za mostem přes řeku jsme opět odbočili ze silnice na malou lesní silničku. Za chatami jsme sešli k řece a usadili se na oběd, při kterém se někteří i vykoupali v řece. Křeček se snažila prát tričko, které si umazala při hře u kapličky, ale výsledek byl nevalný. Po pár zákrutech cesty jsme uslyšeli hluk, jak jsme se blížili k dálnici, kterou jsme podešli v místech, kde ji právě opravují. Poblíž rozcestí modré s červenou nás pobavila jakási žena, která na zahradě prováděla jakési cviky a řvala při tom jak tur. Po vyšplhání do dalšího kopce jsme se zastavili u rybníka, dali jsme si svačinu a zahráli hru. Když jsme se chystali k odchodu, začalo kapat. Rozhodli jsme se, že to není tak zlé a vydali se na cestu, že v lese se schováme. Na kraji lesa ale začalo přituhovat. Alešovi se do pláštěnky nechtělo, ale pak už měl co dělat, aby nepromokl úplně. Za chvíli to byla hotová průtrž mračen. Pokračovali jsme v cestě k Českému Šternberku. Cestou jsme potkali promáčené houbaře a přes cestu se valily řeky, až pět metrů široké. Před Šternberkem už liják polevil. Přešli jsme most na nádvoří ke hradu a zjistili jsme, že je všude zavřeno. Pak jsme ale zjistili, že vstup je z jiného nádvoří na druhé straně hradu. Koupili jsme si vstupenky, batohy nechali u pokladny a vydali se na obhlídku hradu. Po prohlídce jsme dole pod hradem potkali rovery, kteří slejvák strávili s kofolou. Domlouvali jsme se, že za námi přijdou na naše tábořiště a společné přenocujeme, ale už se jim pak nechtělo hrabat se zpátky do kopce po modré, a tak jsme přenocovali sami. Původně jsme chtěli přespat u potoka, k němu jsme ale nenašli rozumnou cestu a tak jsme našli hezké místo ve vysokém smrkovém lese. Postavili jsme plachtičky a došli jsme si pro dříví na oheň, který se nám podařilo rozdělat navzdory předchozímu dešti. A tak jsme měli i teplou večeři. Po ní už jsme zalezli do spacáků, jen Majda a Zlatý Vlas ještě hráli na kytaru. Ráno jsme se probudili krátce před osmou hodinou. Uvařili jsme si čaj na vařiči a dali si snídani. Po modré značce jsme sešli k na rozcestí se zelenou značkou, kde se stékaly dva potoky. Modrá značka vedla dále přes jeden z nich, bohužel ale přes něj chyběla lávka. Přešli jsme ho tedy po kamenech. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že jsme na ostrově a ta širší část nás ještě čeká. Nedalo se nic dělat, boty dolů a brodili jsme. Aleš to původně chtěl zkusit přejít po kládě, ale byli jsme si téměř jistí, že to dobře dopadnout nemůže a Aleš to nakonec uznal také. Za potokem nás čekal výstup do prudkého kopce, který nás pěkně zahřál. Cestu po silnici z Čičenic do Bělokoz jsme si zpestřili pojídáním špendlíků. Na kraji Bělokoz jsme si udělali přestávku a Zlatý Vlas s Liškou a Alešem došli do vesnice požádat o vodu. Kousek za vsí jsme se opět vnořili do lesa a v nejvyšším bodě naší cesty těsně pod vrcholem Hřebene jsme si dali oběd. Pak už nás čekala ta lehčí část cesty, protože vedla z větší části z kopce. Další zastávku jsme si dali u potůčky u lesní samoty. Po ní nás čekal výstup do posledního kopce naší cestu. Na kopci jsme zjistili, že už jsme nedaleko Chocerad a máme dost času, a tak jsme si dali další zastávku, na které si Majda udělala zpětnou vazbu. Další zastávku jsme si chtěli uděl ve Vlkovci u Sázavy, ale nebylo tam kde si sednout a tak jsme došli až na nádraží v Choceradech. Dojedli jsme poslední zásoby jídla a zakončili jsme výpravu pokřikem. Jízdenky jsme si koupili až ve vlaku. Zlatý Vlas s Vitamínem přestoupili v Čerčanech a ostatní dojeli až do Prahy.
	13. 06.	Letos jsme si po několika letech zopakovali Lužnici. Sešli jsme se na hlavním nádraží a vlakem jsme dojeli do Tábora. Prošli jsme přes město až k řece do kempu, kde jsme se ubytovali. Bylo poměrně plno, ale přesto se nám podařilo udělat si vlastní náměstíčko. Když jsme stavěli stany, přijelo auto s loděmi. Přerušili jsme zabydlování a převzali si lodě a další vybavení. Mezitím přijel Král s Myškou a Aničkou. Po zabydlení jsme si udělali večeři a ještě jsme si zahráli na kytaru a zazpívali. Ráno dorazila Kačka. Po snídani jsme sbalili stany, naložili věci ke Královi do auta, rozdělili jsme se na posádky, pro nováčky jsme vysvětlili jako loď řídit a jak se na ní chovat. Pak jsme spustili lodě na vodu a vydali jsme se na cestu. Hned na konci Tábora nás čekal první jez. |Bohužel se nedal jet a tak jsme museli lodě přenášet a byl to docela kus cesty. U dalšího jezu už to bylo lepší. Ti odvážnější ho sjeli, ostatní mohli koníčkovat. Bodlák s Mamutem to měli zpestřené o koupání, protože se jim v půlce sjíždění pes rozhodl vystoupit. Protože už se blížilo poledne, zastavili jsme u restaurace Harachovka a dali jsme si oběd. Pak jsme pokračovali dále. Jez u Kvěchova mlýna byl rozbořený a s opatrností se dal sjet. U Matoušovskéh mlýna bylo málo vody a kameny, tak jsme museli přetahovat. Místy bylo méně vody a museli jsme hledat kudy projet, abychom neuvízly. Chvílemi na klidné vodě jsme spojili lodě a odpočívali jsme. Po dlouhé době bez jezu, minutí zříceniny hradu Příběnice, jsme dojeli k Bejšovcovu mlýnu. Někdo jez přetahoval, někdo sjel. Dvěma lodím se podařilo cvaknout. Chobotnička asi na tento jez nebude vzpomínat s radostí. Napřed si šlápla vedle a spadla do vody a pak ještě přijeli nějací magoři se psem, kterého nechali běžet po navigaci, ale drželi ho na vodítku, které Chobotničce podrazilo nohy. Naštěstí z tohoo bylo hlavně leknutí. Kousek pod jezem jsme si udělali zastávku u restaurace. Mnohé zlákaly hranolky a smažáky. Jenže se ukázalo, že zájemců takových je hodně a tak to docela trvalo, než jsme mohli jet dále. Pak už jsme podjeli pod známým řetězovým Stádleckým mostem, který sem byl přestěhován z Vltavy, když se na ní stavěla přehrada, a zanedlouho jsme dojeli do kempu Papírna. Tam už na nás čekal Král s Myškou a našimi věcmi. Postavili jsme si stany, Král nám uvařil výbornou polévku. Smajl přitáhl z lesa dřeno a tak jsme si ještě udělali oheň. V neděli ráno nás probudilo sluníčko. Sbalili jsme se, nasnídali, udělali společné foto a nasedli na lodě. Jez u zříceniny Dobronice jsme museli opět přetahovat, včetně mělčiny pod ním. Byl to náš poslední jez. Zato nás čekal dlouhý olej před Bechyní. I ten jsme zdárně odpádlovali. Bodlákovic babička byla vděčná Vitamínovi, který vystřídal Padáka na jejich nafukovacím člunu, protože mu to už moc nepádlovalo. V Bechyni pod mostem už nás čekal Král s obědem a věcmi. Vytáhli jsme lodě a za chvíli si pro ně přijeli. Naobědvali jsme se, převlékli, rozloučili jsme se s Králem, Myškou a Aničkou a vydali se na vlak. Protože nám ještě zbylo dost času a nějaké peníze, zastavili jsme se ještě v cukrárně. Vlakem jsme pak s přestupem v Táboře dojeli zpět do Prahy.
	30. 05.	Jako tradičně jsme se sešli na brigádu před klubovnou, rozdělili se do aut a vydali se na cestu směrem na Horosedly. Postavili jsme si stany, zabydleli se a sešli se jako obvykle u ohně pod kloboukem. Myšky se stejně jako loni ubytovaly u Krejsů. V sobotu ráno po snídani přijel Peťa s traktorem. Nasedli jsme na valník a vydali se do práce. Tentokrát na druhý konec vesnice k potoku pod kravínem. Traktory zůstali na břehu nad potokem a my jsme museli dřevo tahat do svahu. Zpestřené to bylo ještě tím, že okolí potoka bylo pěkně podmáčené se spoustou bahna. Nicméně, počasí nám přálo, svítilo sluníčko, ale až tak velké horko zase nebylo. Během dopoledne ještě dorazili Stachovi a Tatranka s Medvědem. Dalo jim trochu práce nás najít, ale nakonec se jim to podařilo a přidali se k nám. Skupina tatínků zůstala v kempu, kde ještě řezali nějaké dříví ze dřívějška. Pracovali jsme až do oběda. Paní Krejsová pro nás uvařila již tradiční guláš, na který se všichni těšili. Po něm se ještě podávala káva a koláče, prostě bašta jako vždy. Odpoledne jsme se vrátili zpátky k potoku a pokračovali jsme až do večera. Některé Myšky se dokázaly neuvěřitelně zamazat od bahna, z čehož jejich rodiče měli ohromnou radost. Do večera bylo okolí potoka celkem pěkně vyčištěné a větve spálené. Okolo půl šesté jsme se vrátili zpět do kempu. Tatínci ještě složili dřevo z valníku a šli jsme se osprchovat a připravovat večeři. Večer jsme jako obvykle poseděli u ohně a postupně se trousili do spacáků. V sobotu se nám podařilo odvézt všechno dříví z levé strany potoka, ale na pravé ještě zůstala hromada, tak jsme v práci pokračovali ještě v neděli dopoledne. Opět bylo potřeba vytahat dřevo nahoru na louku, kde se štípalo a nakládalo na valník. Okolo jedenácté hodiny jsme skončili. Tatínci ještě v kempu dřevo vyskládali na hromadu. Sbalili jsme si stany, dali jsme si oběd a okolo poledne jsme se rozloučili a postupně se vydali zpět do Prahy.
	11. 05.	Prodloužený víkend se oddíl rozhodl strávit na tradiční výpravě na Krtech. Díky státnímu svátku mohl být sraz již ve čtvrtek ráno. Bohužel se kvůli práci část vedoucích nemohla přidat a proto přijeli až v pátek i s jednou myškou. Cesta probíhala v pohodě, ale kdo měl v batohu moc zbytečností, trochu se zapotil. Po příchodu na tábořiště nás čekala stavba stanů a několik her. Zejména Hutututu a ET volá domů jsme si opravdu užili. Samozřejmě došlo i na kytaru a pár písniček. Aby bylo možné uvařit večeři, šel pak celý oddíl shánět dřevo. Večer před spaním jsme strávili u ohně zpíváním oblíbených písniček. V pátek ráno nás probudil budíček a hned jsme se zahřáli u pořádné rozcvičky. Po snídani se kontroloval pořádek a poté jsme si představili, že jsme ztroskotali na tropickém ostrově. Tam jsme museli pomoci domorodcům, které představovali vedoucí, abychom získali suroviny na oběd. Na přípravě oběda se podíleli všichni, takže SE mírně protáhla. Odpoledne bylo zase potřeba dojít na dříví a nachystat výborné špízy na večeři. Po příjezdu pracujících jsme uložili nejmladší a ostatní vyrazili na poradní skálu, kde jsme poradili o oddílových záležitostech. Potom už všichni vyrazili spát, jen vedoucí se šli ještě radit u ohně. Ráno bylo sice chladné, ale slunečné a navíc nás zahřála rozcvička. Po snídani jsme znovu zkontrolovali pořádek ve stanech a čekal nás dopolední program po skupinkách. Myšky si udělaly vlastní poradní skálu. Koťata zkoušela jaké to je řídit letadlo v mlze a spoustu dalších zajímavých her. Rysové se zas snažili zjistit jak se vyrábí různé potraviny a potom si povídali o tom, jak přežít v přírodě s minimem vybavení. K obědu byl výborný buřtguláš, po kterém si každý rád užíval zaslouženého poledního klidu. Odpoledne bylo ve znamení sportovního desetiboje, kde bylo potřeba prokázat nejen sílu, ale i mrštnost a spolupráci. Poté bylo potřeba připravit slavnostní oheň a večeři. Okolo večeře se každý zvládl umýt v potoce, a díky tomu jsme ke slavnostnímu ohni šli všichni voňaví. Po slavnostním ohni si ještě Bob, Bonbon a Klíště splnili koťecí slib a Piškot skautský. V neděli nás po obvyklé rozcvičce a snídani čekalo už jen balení a sušení stanů. Těsně před odchodem z tábořiště ještě proběhl křest oddílovými jmény a poté jsme se již rozloučili s Bobem, Bodlákem a Mamutem a vyrazili na vlak domů. Cestou jsme si ještě u lomu dali oběd. V Rakovníku při přestupu jsme si na nádraží ještě zahráli pár her a někteří se dorazili, protože jim oběd nestačil.
	25. 04.	Poslední dubnovou výpravou byl obvodní sraz, kde se sešla většina oddílů z Prahy 10. Celkem nás tam bylo skoro 300! V pátek večer jsme dorazili do skautské rezervace Červený Hrádek u Sedlčan, Rysové a Koťata si dostavěli stany, a Myšky se zabydlely ve dvou chatičkách. Pak jsme dojedli večeři a šli spát. V sobotu ráno jsme nafasovali jídlo na závod, v devět stihli se vší parádou nástup - jako jediné oddíly o s vlajkama - a v půl desáté starovala na závod první hlídka - Myšáci, neboli kluci z Myšek. Hned za nimi vyběhly Myšky - holky, a celý závod oboji doběhli za necelé tři hodiny. Při návratu myšek startovala Koťata také ve dvou družinách. Pak už nás čekal jen oběd, doprovodný program, odpočívání, soft, a spousta sluníčka. A co jsme potkali v závodě? Stanoviště s dopravními značkami, historii českého skautingu a znalost České Republiky, hořící vlak, síť lan v ráhnoví, hledání rostlinek a zvířátek, luštění šifer a rébusů, zatloukání hřebíků a ošetřování bodnutí vosama. Zvládli jsme to jak nám naše schopnosti, znalosti, ale i únava dovolili. Večer u ohně proběhlo vyhlášení, zazpívali jsme si pár písniček, a úplně unavení jsme zalezli do spacáků a usnuli. Rysové měli celý den vlastní program. Rozdělení do namíchaných družinek skrz oddíly plnili úkoly a večer u ohně hráli nacvičené scénky. V neděli ráno si Myšky zahrály na balení batohů, a potřebovaly k tomu jen malou pomoc, zkuste je tedy nechat balit i doma. Koťata si zahrála hru s ostatními vlčaty a světluškami, Rysové s dalšími skauty. Po sbalení stanů jsme naložili batohy do aut, protože do lokálky o jednom vagonu bychom se s nimi nevešli, tak na nás batohy počkaly i se Čmelákem na přestupu. Ve vlaku do Prahy jsme chytli krásně poloprázdný vlak, takže jsme si odpočinuli po rychlém pochodu na vlak.
	07. 04.	Na první jarní výpravu chodíme už tradičně na rozhlednu Děd u Berouna. Je to velmi oblíbená výprava kvůli bitvě o roz\hlednu. Všichni jsme se sešli na hlavním nádraží. Myšky vyrazily do Drahaňského údolí a Rysové a Koťata se vypravili vlakem do Berouna. Po modré značce jsme prošli městem a vyšplhali ke kostelu, kde jsme výpravu zahájili nástupem s pokřiky a svačinou. Potom jsme ještě kousek popošli a u vysílače jsme luštili šifry. K rozhledně Děd jsme už došli bez dalšího zastavování. Protože starší Rysové byli všichni zranění, mladší Rysové a Koťata je ošetřili. Všem při tom vyhládlo a tak jsme si dali oběd. Po něm jsme se společně podívali na rozhlednu a pak už nastalata ta chvíle. Připravili jsme si papírové míčky, rozdělili jsme se do dvou skupin a bitva mohla začít. Obránci v obou případech věž ubránili, ale druzí obránci měli na mále. A protože už je opravdu jaro, vytáhli jsme ještě kuličky a před odchodem jsme si zahráli kuličky. Po nich jsme si sbalili věci a začli sestupovat zpět k Berounu, tentokrát po červené značce. Před městem jsme se jeětě jednou zastavili a zahráýli si dvě hry. Tato výprava byla opravdu jarní, cestou jsme viděli spoustu kvetoucích stromů a kytiček. Mnohé z nich najdete na fotkách. Schválně, poznáte co je sasanka hajní, jaterník podléžka, orsej jarní, podběl obecný nebo violka vonná či šťavel? Z poslední zastávky jsme už rychlým krokem došli na nádraží a vlakem se vrátili zpět do Prahy, kde už na nás čekaly Myšky s rodiči.
	05. 04.	V den, kdy Koťata a Rysové vyrazili na Děd, jsme s Myškama vyrazili na kraj Prahy, směrem na Draháňské údolí. Dojeli jsme do Dolních Chaber, a hned kousek za zastávkou jsme se nasvačili. Po cestě k lesu jsme uslyšeli naříkat černého pavouka, tak jsme se mu vydali na pomoc. Prolezli jsme jeho sítí, a zvedli z něj strom, který mu spadl na nohu. Protože mu ji pochroumal, nalovili jsme mu mouchy na svačinu, a potom ošetřili nožičku. Po další malé sváče jsme si vyzkoušeli další lanové překážky z pavoučí sítě. Jako nejurputněšjí lezec a šplhavec se ukázal Jonášek. Sítě jsme sbalili, a vyrazili dál. Došli jsme k pramínku, u kterého byl báječný padlý strom a přístřešek z rostoucích proutků, které jsme samozřejmě museli prozkoumat. Pak se blížila doba oběda, tak jsme došli na pampeliškouvou louku, kde jsme se naobědvali. Pak jsme si dali turnaj ve cvrnkání kuliček, a vyrazili zpět. Na místě bývalé pavučiny jsme pavoukovi postavili několik přízemních domečků, aby se měl na noc kam schovat, když nemůže šplhat po výškách. Pak už jsme jen došli na autobus, a pospávajíce dojeli za rodiči na nádraží.
	14. 03.	Po letošních jarních prázdninách jsme vyrazili na naší letošní první vícedenní výpravu. Vybrali jsme si skautskou základnu v Kolíně. Sešli jsme se v pátek na hlavním nádraží a do Kolína jsme dojeli rychlíkem. Tam na nás čekala Veverka, Křeček a Kuba a Smajl. Celkem rychle jsme došli k základně, kde už byli Doušovi a Bodláci. Bodlák nám přijela naproti a vzala některým Myškám batohy. Dovečeřeli jsme a Myšky a Koťata se uložily ke spánku, Rysové mohli ještě zůstat vzhůru. Ryk přespaných Koťat a Myšek nás začal budit již po šesté hodině. Po rozcvičce (Rysy prohnal po základně Růžový Panter, u mladších se ze zimního spánku s malým předstihem probudil medvídek, který si chtěl hrát) a snídani si starší Rysové zazpívali a pak hráli Mafiánskou hru po městě, zpestřenou vytrvalým deštěm. Myšky, Koťata a mladší Rysové si zahráli pár her venku v pláštěnkách a pak se vrhli opět na pomoc medvídkovi, který dostal chuť na med - bylo potřeba najít včeličky, těm pomoct a získat od nich med. Tak jsme učili včelky, jak přejít silnici, zorientovat se v lese na cestě za medem, ošetřit si zranění po nárazu do stromu, co dělat když nám hoří les, jak poznat skauta, když chodí po lese, a mnoho dalšího. Před obědem si zase zazpívali oni. Po obědě si starší Rysové povídali o tom, co očekávají od různých etap svého života a jak rozdílný život mají kluci a holky. Myšky, Koťata a mladší Rysové našli další dvě včeličky, u kterých si vyzkoušeli šifry, uzle, hádanky, skládání oblečení a leccos dalšího. Po svačině jsme se všichni sbalili a vyrazili jsme do aquaparku. Rysové na dvě hodiny, Koťata a Myšky na hodinu, protože jim cesta trvala déle a bylo by to na ně moc (a na vedoucí také). V aquaparku jsme se pěkně vyřádili, takže na večeři jsme přišli pěkně vyhládlí. Po večeři starší Rysové relaxovali u hudby a povídali si o tom, co poslouchali, Myšky šly spát a Koťata ještě chvíli zpívala. Nedělní ráno bylo o poznání klidnější, přece jen se v sobotu všichni pěkně utahali. Opět jsme zahájili den rozcvičkou. Závin ke snídani všem zachutnal. Starší Rysové si pak povídali o svých životních hodnotách a ostatní si zopakovali, co se v sobotu dozvěděli nového. Před obědem jsme se ještě sbalili a začali jsme uklízet základnu. To jsme dokončili po obědě a ve tři hodiny jsme se před základnou vyfotili, rozloučili se s Doušovými a Bodláky a vydali se na nádraží. Tam jsme se rozloučili s Veverkou, Křečkem a Kubou a Smajlem nacpaným rychlíkem dojeli zpátky do Prahy.
	01. 03.	První březnový den jsme vyrazili na trochu nepovinnou výpravu, protože se části oddílu kryla s jarkama. I přesto dorazilo na Anděla celkem patnáct dětí a mohli jsme tramvají a busem vyrazil do Prokopského údolí. Výpravu jsme zahájili za dohledu labutí a skalek, na které jsme se rozesadili na svačinu. Pak jsme vyrazili dál, do kopce, za kterým nás zastavilo hřiště s autíčky a vláčkem, tak jsme si postavili křižovatku. Chyběli na ní ale značky a semafory, tak jsme je honem museli dát dohromady, aby nervózní řidiči a chodci mohli pokračovat v cestě, a my také. Ani další hřiště na cestě jsme nemohli vynechat, zvlášť když na něm byla loď, vedle po mostě jezdil vlak a na druhé straně tekl potok. Zahráli jsme si tam Itálii, naobědvali se, a pak z lodi zamávali těm, kteří šli do bazénu. My ostatní jsme loď obsadili všemi, které taková loď musí mít, od kapitána přes záchraný kruh až po plavčíky a kuchaře. Každý svou roli předváděl jak uměl a při tom se seznamoval s ostatními na lodi. Z toho nám vyhládlo, a tak jsme si vylosovali mandarinky, našli ty se svým jménem, a zkusili je oloupat tak, aby vznikl jen jeden kousek šlupky. Pak jsme se přesunuli na další louku, kterou nám našla předsunutá hlídka. Tam jsme se zahřáli hrou na housenky a zahráli si soft. Dlouho jsme netrénovali, takže ho většina z nás asi hrála poprvé, ale to vůbec nevadilo. Zaujali jsme dokonce i sluníčko, takže se na nás poprvé ten den přišlo podívat. Opět nám vyhládlo, tak jsme snědli co nám zbylo a vyrazili na tramvaj. Soft nás ale vyčerpal víc, než jsme čekali, takže jsme se k tramvaji dostali ve chvíli, kdy už jsme měli být na Andělu. Naštěstí vybazénovaná půlka vše stihla, takže naše zpoždění nahlásili, a my mohli v tramvaji klidně i usnout, což se některým povedlo. Nepočetná skupinka, která vyrazila do bazénu, se vydala rychlým krokem směrem k barrandovskému plaveckému bazénu. Koupili jsme si vstupenky, převlékli se a začali jsme si užívat toboganu, vířivky, skluzavek a podobně. V bazénu Zlatý Vlas a Čmelák dělali odrazový můstek a ostatní skákali. Čas nám utekl, ani jsme nevěděli jak. Venku jsme si dali svačinu a vydali se na zastávku. Tam jsme se měli sejít se zbytkem oddílu, ti ale měli zpoždění a tak jsme jeli tramvaji napřed, abychom informovali rodiče, že musí ještě chvilku počkat.
	08. 02.	Pro Rysy byla tato výprava trochu netradiční. Už její začátek. Sešli jsme se na Hlavním nádraží, ale nevyrazili jsme na vlak, ale na nákup. Čekala nás totiž hostina. Jídelníček jsme vymýšleli již cestou z minulé výpravy, tak jen stačilo rozdělit, kdo co v obchodě nakoupí. S plnými košíky jsme se sešli u pokladny. Pak už jsme opravdu šli na vlak. Dojeli jsme do Strančic, kde bydlí Zlatý Vlas a došli k nim domu a hned se pustili do vaření. Je to šrumec, když se do jedné kuchyně nacpou všichni Rysové. Jednotlivá jídla jsme měli rozdělené po skupinkách. Někdo vařil polévku, jiní dělali knedlíky, pekli maso, vařili špenát a zelí, ba i do dortu jsme se pustili. Vedoucí na vše dohlíželi a radili. Krátce po poledni bylo vše hotovo. Ještě připravit slavnostní stůl a mohli jsme začít přípitkem. Všichni se na to slavnostně oblékli, takže atmosféra byla skutečně slavnostní. Všem se jejich dílo podařilo, takže jsme si pochutnali. K dortu jsme si uvařili čaj a kávu a povídali si o stolování a vůbec společenském chování. Potom jsme uklidili ze stolu a vydali se na krátkou vycházku do okolí Strančic. Chtěli jsme najít nějaké kešky, ale Vlasovi se vybil mobil a Hop zase kešky neměl stažené, takže se to nakonec nepovedlo, ale vycházka byla přesto hezká. Po návratu jsme si sbalili věci a vydali se na vlak, který nás dovezl zpět do Prahy.
	08. 02.	Na překvapivě slunečnou únorovou výpravu vyrazili Myšky a Koťata společně. Vlaky jsme pod Smajlovým vedením dojeli na Mělník, a už po cestě se rozdělili do skupinek psů, sov, opic a hadů, ve kterých jsme luštili zprávy a hledali mělnický poklad. První jsme doluštili hned na nádraží, a pak vyrazili zahrát si hru o míčky do nejbližšího parku. Hned potom jsme dostali další zprávu a už po skupinkách s mapou v ruce a trpaslíkem pomocníčkem v kapse jsme vyrazili kolem nutrií na vyluštěné místo a pak zas na další. To vše každá skupinka po vlastní trase, jak jsme si ji bez pomoci (nebo jen s malou) vedoucích našli. Naobědvali jsme se v parčíku mezi hradbami a pokračovali jsme za poslední zprávou, která nás poslala přímo k pokladu, ze kterého jsme si odnesli kartičku z výpravy, zbytek byl totiž sladká odměna za nalezení, a ta zmizela hned na místě. Kolem zámku a přes nejširší studnu v Čechách na náměstí jsme procházkou došli až do muzea, kde jsme si prohlédli modely vláčků a vyzkoušeli stavebnici Merkur. Pak už jsme se vydali zpět na nádraží, kde jsme se rouzloučili se Smajlem, a ve vlaku ještě dostali od hodného pana průvodčího dětské jízdenky.
	25. 01.	Náš oddíl se pravidelně zúčastňuje Zimního přechodu Brd. Nejinak tomu bylo i v letošním roce. Ačkoliv jsme si pospíšili, posílený vlak z hlavního nádraží už byl plný a těžko se hledala místa k sezení. Naštěstí byli ostatní lidé, aspoň v naší části vlaku, tolerantní a příjemný a ještě našim vlčatům a světluškám pomáhali s oblékáním. Náš oddíl vystoupil spolu s několika dalšími už v Rymaních, abychom se vyhnuli cestě po hlavní silnici. Cestou na Kytínskou louku jsme si udělali jednu zastávku na svačinu. Na Kytínské louce už byl připravený, jako každý rok, velký vojenský stan s občerstvením. Zahřát jsme se mohli teplým čajem a při tom si prohlédnout výstavku Brděnek z posledních dvaceti let. Všichni měnili brděnky se všemi a děti se mohly zúčastnit různých soutěží. Přišel se tam za námi podívat i Král s Myškou a Aničkou. Zimní přechod Brd je již pověstný tím, že je na něm velká zima. Letos, ve srovnání například s loňským rokem, to byl jen slabý odvar, bylo jen pár stupňů pod nulou a sněhu na Kytínské louce spíš poprašek, ale v kontextu letošní zimy to byla zima téměř ladovská. Takže Brdy nezklamaly. Po společném nástupu se většina oddílů vydala přes hřeben směrem do Řevnic po modré. My jsme ale chtěli změnu a tak jsme to vzali ještě vrš Skalku. Cestou jsme si udělali několik zastávek na svačinu a stihli jsme i nějakou hru. Poslední zastávku jsme si udělali v Řevnicích na dětském hřišti, kde se děti trochu vyřádily a udělali jsme společnou fotku. Ačkoliv z Řevnic jezdí vlaky každé půl hodny a jsou patrové, ten náš byl nacpaný hůř než ten do Mníšku. Holt jsme se asi trefili do spoje, který si vybralo i mnoho dalších oddílů a navíc jsme vlezli do vagónu s první třídou, takže se ani nedalo jít do horního patra.
	11. 01.	Na první výpravu v novém kalendářním roce vyrazily Myšky společně s Koťaty. Po poledni jsme se sešli ve Vršovicích, a tramvají dojeli až na Malostranské náměstí. Odtud jsme to měli už jen kousek do muzea strašidel. Provedl nás jím hrůzu nahánějící průvodce, ze kterého měla půlka z nás trochu strach, a zbytek se bál minimálně toho, co nám vyprávěl. Seznámil nás s některými legendami o Praze a jejích strašidlech, která poletují po Karlově mostě, straší v temných uličkách, nebo sídlí v řece. Když nám poradil, jak se chránit před škrtící Židovkou, bezpečně jsme vyšli z muzea. To se nás ale nechtělo jen tak vzdát, takže nám přes průvodce poslalo několik úkolů od starého mnicha. Měli jsme před sebou ještě velkou část odpoledne, tak jsme vyrazili. Devět Koťat se Čmelákem a Elíkem se od nás odpojilo, šli po svých úkolech, a my - šest Myšek se Smajlem a Míšou - jsme šli po svých úkolech. Vedly nás Nerudovkou a kolem Hradu na Petřín. Po cestě jsme z jednotlivých úkolů vyluštili, že máme před večerem dojít k lanovce. To jsme stihli, a dokonce dřív, než Koťata. Stihli jsme akorát sníst svačinu, když dorazila Koťata, a chvíli po nich se objevilo několik duchů. Dostali jsme za úkol najít jejich jména, a pak jim je správně přiřadit, aby přestali bloumat po Petříně a strašit lidi. Povedlo se nám to, ač výsledek vůbec nebyl jistý, protože několik Myšek odmítlo hrát, takže byli duchové v přesile. Nakonec jsme chytili dolu jedoucí lanovku, a za pár minut už jsme bezpečně dole čekali na rodiče.